24.6. Balení jídla na trek k Severnímu Terminusu, nultému kilometru PCT.

Balím a bojím se.

Tak nejdřív něco musím vysvětlit. Začátek trailu tvoří sloup na kanadsko-americké hranici. I když tu vede cesta z Kanady, legálně se tady hranice překročit nedá. Jen opačně, z USA do Kanady. Takže pokud chcete opravdu začít od nultého kilometru, musíte se dostat do průsmyku Harts Pass a jít asi 50km zpátky ke kanadské hranici. Proto jsem v Lions Den, tady je to nejblíž do průsmyku Harts Pass.

Počítáme se čtyřmi dny, to je 25km denně. Dá se to zvládnout? Zvládají to tu… Věřím si? Ne.

Jsem nervozní a bojím se.

Na zádech budu mít 25kilo i s jídlem a vodou, to je hodně. Moje výbava není moc ultralight. Ale takhle jsem zvyklý chodit, jen jsem to zatím nezkoušel v amerických horách. Zítra vyrážíme ráno v sedm. Odvezou nás až do Harts Pass. Prvně ke zdejšímu rangerovi, ten nás poučí, jak se tu máme chovat. Jestli bude mluvit stejně rychle, jako ostatní co jsem tu potkal, budu se prostě tvářit, že mu rozumím. 🙂. Pak už do průsmyku. Co tu dopr… dělám?!?

nesu si instantní kafe, lžička na den, kafe na dva týdny
Vymyslel jsem, že hořkou čokoládu nastrouhám a budu si ji přisypávat ráno do ovesných vloček.
Je to pracné a je otázka, jak často seženu na trailu struhadlo… 😀
ovesné vločky a čokoláda. Čtyři snídaně
Tyčinky k obědu. Dvě na den.
Polévky a idahoan brambory k večeři. Čínským nudlím se tu říká Ramen.
Elektrolyty do vody. U nás bych řekl iontové nápoje.
A rezerva, kdyby to nešlo tak rychle, jak se plánovalo.
Ty dvě plastové pixličky, to je kafe a nastrouhaná čokoláda.
Čtyři kila i s oříšky. Kilo na den je ok, pokud má dostatečnou energetickou hodnotu.
Translate »