Náročný začátek
Měsíce dopředu jsem byl domluven s hikerem Kevinem, který PCT šel vloni, že mě vyzvedne na letišti a odveze do vesnice Mazama. Náhodou jsem otevřel jeho facebook pár minut poté, co došel k mexické hranici. Viděl jsem jeho polohu na Garmin mapě těsně u mexické hranice. Hodně mě to nabilo a namotivovalo.
Žádná legrace, 4hodiny za volantem. Cestou jsme se stavili v restauraci u silnice na oběd. Majitel měl polské předky – měl to v názvu restaurace ale už jsem zapomněl její jméno. Každopádně Caesar salád, který jsem si dal, se nedal jíst. Přesolený, kromě hlávkového salátu jsem v něm nenašel skoro nic dalšího. Stál tuším 20 dolarů. Moje první jídlo v USA. Opatrně jsem se zeptal, jestli to je tady standard, ujistili mě, že tohle jídlo je fakt špatný.
V Rainy Pass jsme se poprvé potkali s PCT. Po skoro dvou dnech na cestě jsem úplně bez emocí. Nádherná příroda, ale pro mě v této chvíli jen další hory, šíleně daleko od domova. Potřebuju se vyspat. Říká se tomu Jetlag, ale tady je toho víc najednou. Rok a půl příprav, příliš mnoho úsilí, přiliš mnoho vynaložené energie. Jsem nějak vyhořelý či co.
