Výborný hamburger, zpívající šéfkuchař, Edmonton Oilers prohráli.
Takhle nějak si představuji typickou americkou hospodu. Three Fingers Jack. Obsluha prišla s dotazem, co si dáme k pití. Jako správný Čech jsem se zeptal, jaké mají pivo (po stěnách reklama na Budweiser, americký samozřejmě…). Číšník po vzoru řidičky autobusu začal velmi rychle mluvit, skončil asi po minutě a já pochopil, že celou minutu vyjmenovával druhy piva v nabídce. Tak jsem nahlas řekl „chlape, já jsem z Čech, nerozumněl jsem ti ani slovo“ Celý stůl se začal chechtat včetně číšníka a ten začal pomalu, jako pro pitomce postupnou selekci mezi „světlé/tmavé“, „slabé, silné, polosladké/polohořké. Dal jsem si silné, tmavé a polohořké. Víc o něm nevím. Bylo dobré, ale naše Obora to nebyla. Dali jsme si i baštu – fantastickou fazolovku a samozřejmě hamburger s hranolky. Byl rozhodně lepší, než Big Mac. Pivo, polévka a hamburger za třicet dolarů. Šedesát mě stálo jídlo na trek na 14dnů… Takhle to Rosťo nepůjde, nene…





Edmonton prohráli a my zjistili, že tady taxiky nevedou, rychle mluvící číšník se nám nabídl, že nás doveze, ale až po zavíračce v jedenáct. Tedy za tři hodiny. Nezbylo než jít na stopa a tuhle hikerskou dovednost si otestovat už na samém začátku. V Čechách by dva zarostlí šediví pánové stopovali ještě teď. Tady jsme byli v aute do pěti minut… Skoro každý, kdo tu řídí auto, chodí po horách. Každý, kdo tu stopuje, chodí po horách.