18.1. Co se vyplatilo a co ne. Batoh.

Hike your own hike, ultralight hikeři, přestaňte číst.

Deuter forever!!!

Vážně. S 40l Deuterem jsem přešel pouť do Santiaga de Compostela. Když jsem začal plánovat Pacifickou hřebenovku, první, co jsem vybíral, byl batoh. Kalhoty si můžete koupit jiné, kupovat nové boty je dost velké šílenství, ale zkoušet jiný batoh… To si neumím představit. Takže zhruba rok před PCT jsem už měl batoh a trénoval s ním. Deuter, samozřejmě :-). Zkoušel jsem i Osprey (koupil jsem ho synovi) ale jeho uspořádání popruhů a možnost nastavení mi nesedly.

Asi by bylo fajn teď zmínit, jak je to na PCT s batohy. Asi jako s botama. V pohorách jsem potkal asi tři lidi, zbytek v Altrách nebo podobných superlehkých botkách. Ultralight batoh váží i pod jedno kilo. Ten můj (popíšu dál), vážil 3,2kila… 90% hikerů (pokud to nějaký čte) se teď hroutí. Ultralight koncepce batohu neznamená jen superlehké a superdrahé materiály, ale také minimalistické pojetí popruhů, bederního pásu a kapes. Prostě máte pytel s minimalistickým bederním pásem a ramenními popruhy. Nechci, děkuju. Nerad trpím víc, než je třeba. Vysvětlím až na mém batohu. Rád bych ještě zmínil, že v roce 1972 jedni z prvních hikerů, kteří prošli PCT, ho šli s klasickým kletrem s konstrukcí. Viděl jsem fotky. No problem…

Můj batoh je Deuter Aircontact X 70+15. 70 znamená 70 litrů v základu, 15 pak 15l navíc, kterými se batoh dá zvětšit směrem nahoru. Jeho naprosto základní výhodou je masivní bederní pás. Když s batohem umíte pracovat, bederní pás vás „podrží“. Počítám, že z mých 25kg na zádech minimálně 7kilo držel bederní pás. Na treku vás nebolí nohy, na treku vás bolí záda a ramena. Nohy vás začnou bolet až pak, jak se různě kroutíte, abyste odlehčili bolavým ramenům. Proč záda a ramena? Špatně nastavené popruhy batohu způsobí, že si batoh „sedne“ na ramena a celou vahou přes ramena tlačí na páteř. A není to jen o statické váze, při chůzi se vlastně pohupujete, nemluvě o přelézání různých překážek. Z 25statických kil se pak stává rázové zatížení 100 a víc kil… Na pouti do Santiaga jsem pár turistům seřizoval popruhy batohu. Trpěli jako zvířata a úplně zbytečně…

Bederní pás.
A víte, co skoro chybí na ultralight batohu? Bederní pás. Skoro. Takže je to taková spirála. Máte ultralight batoh, bolí vás z něj záda, předpokládáte, že je to z velké zátěže, tak odlehčujete výbavu, každých 100gramů dolů vás stojí stovky dolarů… A stejně vás bolí záda… Můj Deuter mi odhadem pomohl přenést zhruba 7kilo dolů na bedra. Sám batoh váží 3 kila, takže ještě 4 kila, které si můžu nést oproti ultralight batohu…

Masivní bederní pás a „polštář“ vzadu pro bedra. Je tak dobrý, že snese po každé straně velkou kapsu. Obvykle jsem v každé měl 0.5l láhev s vodou. Na červeném popruhu zavěšený mobil. Batoh má fantasticky vypolstrovaná záda.

Kapsy.
Další, co najdete na pořádném expedičním batohu jsou kapsy. Spousty kapes. Po několika týdnech máte zaběhanou rutinu co kde je, kam pro co sáhnout. Je to jako doma v bytě. Šuplíky, skříňky, úložné prostory. A teď si představte, že všechny úložné prostory vyhodíte a všechny věci dáte na jednu hromadu. Pro jistotu do jednoho pytle, kdyby vám do bytu zatékalo. To je ultralight batoh. Navíc – a to je specifikum hikerů s hamakou, nemáte uzavřený prostor stanu, kde si můžete věci vyložit beze strachu, že se vám skutálí ze stráně nebo nějaké zvíře vám část výbavy odnese. Mám rád spoustu kapes. Pozor, chystáte se s tím žít půl roku…

Kapsy na bederním pásu na věci, které chcete mít po ruce bez sundavání batohu. Typicky láhve s vodou. Síťované kapsy na spodní části batohu (z té mé kouká oranžové lanko). Tam máte to, co potřebujete během cesty a nechcete kvůli tomu otevírat batoh. Já tam měl vše, co jsem potřeboval pro rychlé založení tábora. Lanka, kolíky… Nad touto kapsou dlouhá podélná kapsa na zip. V nich jsem měl toaletní potřeby, filtr na vodu. Věci, které je třeba schovat pod zip, mohly by vypadnout. Víko batohu má kapsy zevnitř i zvenku. Doklady, peníze, paměťové karty, veškerá droboť, která by se v batohu „utopila“. Další kapsa na zip je zvenku uprostřed batohu. Tam jsem měl na poutkách zavěšené lžíci, lžičku, karabiny, čelovku, dyneema smyčky. Uvnitř batohu byly prakticky jen rozměrné věci, schované v nepromokavých kompresních vacích.

Popruhy.
Podívejte se pořádně na fotky mého batohu. Má ohromnou spoustu popruhů a řemenů. A všechny se dají nastavit na několik způsobů. Je to alchymie, ale po několika týdnech už ani nepřemýšlíte, co kde a jak utáhnout. A víte co? Já měl svůj batoh na zádech tak dobře nastavený, že jsem s ním (25kilo) jeden úsek v horách běžel. Byl jako přirostlý na moje záda. A vůbec nemusíte provádět takové bláznivé věci. Stačí, když vás trail přinutí půl dne přelézat popadané stromy. Fyzika jednoho tělesa a fyzika dvou těles, které se vzájemně posouvají…

Materiál.
V blogu jsem popisoval, jak neskutečně tvrdé a ostré jsou větvičky ohořelých a suchých stromů. Velice často se musíte prodírat skrz takové prostředí, drápe a trhá vás úplně všude. Viděl jsem spoustu prodřených a potrhaných ultralight batohů. Ne tak můj expediční Deuter. Občas jsem s ním večer pořádně praštil o zem. Prostě jsem neměl sílu na jemné zacházení s čímkoliv. Vydržel všechno a napřesrok s ním půjdu znovu.

Pevná záda.
Není to kletr, ale vyztužená záda Deuter má. Batoh tak nesedí přímo na zádech (au), ale je tu prostor pro ventilaci a mezivrstvu, která zajistí, že vás věci nacpané do batohu netlačí do lopatek. Ultralight hikeři si pomáhají tím, že mezi batoh a záda dávají složenou karimatku… OK…

tahle síťovina je zhotovená na 3D tiskárně. Díky ní batoh na zádech prakticky nevnímáte. Oranžová karabina na spodu této struktury slouží pro nastavení délky zad – vzdáleností mezi bedry a rameny.

Po botách, ponožkách a trekových hůlkách je batoh další základní věcí, která vám na trailu buď život zpříjemní, nebo z něj udělá peklo.

Nej vzpomínka spojená s batohem je z přípravy v roce 2023. Podnikal jsem dvoudenní výpravy okolo Tábora. Tak, aby pro mě manželka mohla dojet autem, kdybych měl problém. Během jedné takové jsem došel kousek od Tábora, k lesní restaruaci Kozí Hrádek. Je to vedle zřízeniny Kozího hrádku, kde kázal mistr Jan Hus. Dal jsem si pivo a hranolky a když jsem odcházel a nandal batoh na záda, slyšel jsem za sebou jednoho štamgasta jak říká : „Ty vole, to je batoh jako kráva“… 😀

Translate »