Jdeme redukovat váhu i objemy.
Jsem po zkušenosti z PCT trochu chytřejší a už nemusím tak strašně předimenzovávat každou část svého vybavení. Rok 2025 zasvětím redukci váhy a objemu – v 2026 mě čekají na PCT úseky, kde to bez bear cannistru nepůjde, musím si tedy na tuto plastovou pixlu najít v batohu místo.
Po batohu (a na ten si nedám sáhnout) byl bezesporu nejtěžší a nejobjemnější kus výbavy underquilt.
Za prvé – underquilt je péřová deka, kterou podvěsíte pod hamaku. Za druhé, testovat nový underquilt na jeho limitní teplotě se dá opravdu jen pokud jste poblíž teplé postele. Vysvětlím.
To, jestli vás UQ (zkratka pro underquilt) ochrání před zimou závisí od toho, jak dobře přilehne zespodu k hamace. Problém s hamakou je v tom, že všechno peří vašeho spacáku se pod vámi splácne a tak ztrácí jakoukoliv izolační schopnost. To i když spíte ve stanu, tam vás ale zespodu ochrání karimatka. V hamace bez UQ vás začne studit už asi od 17°C. Prostě pod váma táhne. Takže potřebujete pod sebou vrstvu, která není spláclá. Takže ji musíte dát pod hamaku. A tady začíná alchymie. Zpravidla máte jeden UQ, ale teplota na treku se mění. Na PCT v noci od 25°C v kempu pod horama až k 0°C na hřebeni ve sněhovém poli. Nebo i níž. To, aby vám bylo v hamace teplo tak akorát regulujete tím, jak moc UQ přilehne zespodu k hamace. Dáte ji natěsno a hřeje. Necháte mezi hamakou a UQ mezeru a hřeje míň.
Na PCT jsem měl obří UQ šitý na zakázku. Těžký a strašně předimenzovaný. Provázkama jsem si reguloval jak moc natěsno bude u hamaky. Klidně i několikrát za noc. Když bylo nejhůř, z UQ jsem udělal rouru, která mě celého obalila i s hamakou. Chinook se tomu říká. Mám to otestováno do -10°C ale sneslo by to i nižší teploty, tam už ale začíná spíš být problém s tím, že dýcháte extrémně studený vzduch a hrozí omrzliny obličeje – v hamace jste vlastně pořád venku… Pokud to přeženete a zabalíte se hodně natěsno, zase vám vzduch chybí.
No a teď bez přípravy testuju UQ od firmy Warbonnet (od stejné firmy mám hamaku), který se věší za dva body na konce hamaky, je to šlupička co má asi 500g (můj stávající má přes 1400g) a nejde nijak regulovat. V -5°C… Jediné bezpečné místo pro tenhle experiment je u rodičů na zahradě.
Navlékám na sebe čtyři vrstvy – prakticky simuluju situaci, kdy je tak špatně, že do spacáku jdu v tom, v čem jsem šel přes den (pokud je to suché). Merino triko s dlouhým rukávem, merino triko s krátkým rukávem, merino alfa hoody mikina, windstoperka bunda. Na nohách merino spodky a outdoor kalhoty.
V devět hodin se soukám se do spacáku. Spacák je z čistírny, po deseti letech odborně vypraný a je to znát. Zezhora je mi horko. Zespoda je to OK do chvíle, než se začnu převalovat. Bohužel spát na zádech neumím. UQ je malý a neobklopuje mě celého. V těchto teplotách pak stačí, abych ve spacáku pokrčil nohu, kolenem smáčkl peří po straně, kde není zvenku UQ a za chvíli je z něj nanuk. Ale i tak se mi podařilo usnout. Kolem druhé mě probudilo nějaké větší zvíře, odhadem srnec nebo laň. Chodí nám na záhony jako do fastfoodu. V zimě pak králíkům na seno. Pak už jsem neusnul a po třetí ráno jsem zatoužil po teplé posteli.
Mission completed, tenhle UQ po troše tréninku bude vpohodě. Ušetří mi skoro kilogram a spoustu místa v batohu. A jelikož moje další PCT dobrodružství se budou odehrávat vždy pár týdnů v létě, teplotní limit -5°C by měl být OK.
Ale jestli jste četli moje zápisky z PCT, víte, že už zítra bude všechno jinak🙂.



