Barlow Pass skončila jedna sekce, ta, do které jsem nastupoval v Cascade Locks. Další začíná v Barlow Pass a končí po 170km v McKenzie Pass. Co mě zajímá je, že po zhruba 70km je jezerní resort Olallie Lake, kde se dá nakoupit. Výškový profil není špatný, s rezervou za 4dny. Na to si nesu zásoby. Dneska to bylo pohodových 17km od třetí do deváté večer. Jsem odpočatý, tak se šlo dobře. Zatěžkávací zkouškou bylo to, že jsem si nesl zásoby na 4dny a 4litry vody. Tedy dnes opravdu přes 25kilo. Jde to 🙂. Lower Lake je malé jezero v horách, co vidím tak jsme tu tři skupiny. Žádný signál, opravdová divočina. U silnice u Barlow Pass varování před medvědy a pumami. Všechno jídlo věším na strom asi 30m od kempu. Kartáček s pastou jsem nechal v batohu, předpokládám, že medvěd by si vybral pytel s jídlem spíš než tubičku se zubní pastou. Pokud je gurmán, mám smůlu. Batoh mi visí za hlavou. Visí? Ano, na hamace, to je ochrana proti hlodavcům. Díra v batohu je nepříjemná věc a stává se to tu často. Začíná se mi vyloupávat omrzlá kůže na prstech, je to nepříjemné. Vypadám, že trpím prašivinou.


Před stopem nahoru k Timberline Lodge jsem si ještě zasel na kafe a bagetu do mé oblíbené benzínky. Přede mnou u kasy stála paní, kupovala si jen pití za tři dolary. Nefungovala jí karta a paní byla hodně nervózní. Říkám „nechte to, já to zaplatím“. Koukla na mě jako na zjevení a pak mě objala. „Až uvidíte někoho, kdo potřebuje pomoc, vraťte to jemu“. Pay forward. Kenzie je ti 14, mě 4x víc. Znám tě dva dny a naučila jsi mě toho tolik. Mám tě rád. Ať ti někdo nebo něco dá sílu bojovat s nepřízní osudu. Ať se potkáme za dvacet let. Protože to bude znamenat, že vyhráváš. Mám tě rád.


Můj vynález. Batoh vždy chráněn před hlodavci.