Našel jsem svůj rytmus dne. Vstávám na pohodu v sedm, ranní hygiena (Míšo, zuby si už čistím 2x denně), snídaně, vpohodě zabalit – stejně se čeká na power poo. Tohle nechceš dělat jen tak někde na cestě. A kolem desáté vyrazit. Do večera tak stíhám kolem 27km. Zatím. Ale nohy si zvykají, brzy budu dávat víc. Jsem vpohodě a pohoda se promítá do rychlosti chůze. Mám tempo 13min na kilometr, do kopce okolo 16min na kilometr. No musel jsem se pochlubit🙂. Celý den poslouchám Electric Ligth Orchestra (ELO). Od jejich prvního alba, z kterého dýchá beatlemánie, se během pár let propracovali k vlastnímu, tak charakteristickému stylu rocku krásně propojenému se smyčci a střípky klasické hudby.
Jak den postupuje, roste horko, na přímém slunci je okolo třiceti. A roste i agresivita komárů. Vážení, to je opravdu peklo a to mám oblečení naimpregnované permethrinem. Víc v separátním článku – jsem dobrej a musím se pochlubit. A možná někoho zachránit před šílenstvím.
Na zítra mi zbývá krásných sedm kilometrů do Olallie Lake resort. Je tam malý obchod se vším. Potřebuji doplnit zásoby, do civilizace je to pořád ještě 100km. Průšvih je, že tam není elektřina, není jak dobít powerbanku.
Došel jsem do kempu, se mnou tam došlo asi tisíc komárů. Asi aby mi nebylo smutno… Uprostřed kempu na kameni můj první trail magic – někdo tam nechal dvě balení Louisianských červených fazolí s rýží. Dneska nebude tuňák s bramborovou kaší. Bylo to ÚŽASNÉ. Po bezmála třech týdnech něco jiného než čínská nudlová polévka, Idahoan Potatoes a tuňák. Dal jsem si půlku jednoho balení, druhou si dám k snídani (jupí, nebude proteinový prášek s ovesnou kaší).
A teď kapitola sama o sobě. Celý večer to byl boj s komáry. Sice mám na sobě triko napuštěné permethrinem (s kapucí), neprůstřelné kalhoty (pro komáry) , ale jeden průzkumník zjistil, že ponožky napuštěné nejsou. Místo označil pro ostatní a hrdinně obětoval svůj život pro ostatní. U Dukly v II světové válce jeden partyzán skočil ze skály s náručí granátů s výkřikem „za stranu, za lidi!“ Jeho kámoši, co to přežili, v hospodě povídali, že řval „zasraný náledí“. Pro čtenáře anglické sekce, tohle prostě přeložit nejde, sorry.
Ty komáři jsou inteligentní. Když jsem dorazil do kempu, sesypali se na mě v ohromn počtu. Rychle zjistili, že tady nepochodí a odletěli jinam. Nechali tu ale hlídky , které čas od času kontrolovaly situaci. Bylo mi jasné, že převléct se do spacího venku před hamakou je prakticky sebevražda. Už si někdo z vás zkusil vlézt v hamace do spacáku? To fakt není legrace a několik prvních pokusů skončíte s namoženými břišními svaly, zpocení a vyčerpaní. Viděl jsem nováčky z hamaky vypadnout. A teď si představte, že se máte v hamace kompletně převléknout. Už? Řvete smíchy? Jen si to užijte, pobavte se na cizí účet. Ležím v obýváku, za chvíli se přesunu do ložnice a půjdu spát. Obývák je, když máte hlavu tam, co normálně nohy. Trhněte si…
Okolo hamaky občas prolétne komáří hlídka. Usínám s oběma prostředníčky vztyčenými. V noci čůrat nepůjdu i kdybych se měl protrhnout.
