Dnes mě hnala vidina civilizace. Ale krotil jsem se, 23km je na hraně, nevím, jaké jsou přede mnou podmínky. A opravdu to bylo tak tak (spoiler). Únavná sekce, spálenou zemí, najít živý strom je skoro nemožné. Prach jako na, měsíci, máte ho všude. A navíc podle mraků se má měnit počasí. V téhle mrtvé krajině, kde vše, co stojí, je mrtvé, opravdu nechcete být, když zafouká vítr. Nebo zaprší. První znamená, že budou padat stromy, druhé, že z prachu se stane mazlavá břečka. Pokud by pršelo hodně, budou se dolu valit bahenní potoky. To nemám z vlastní hlavy, cedule tu varují – jak začne pršet, utíkejte na vyvýšená místa. Kdyby aspoň ty mraky na chvilku zakryly slunce. Mrtvé stromy nevrhají žádný stín, je opět přes 30C.


Three Fingers Jack jsou nádherné skály. Zdálky trochu jako na Malé Fatře. Zblízka to je pořádná dřina se přes ně dostat. Spusta sněhu, cesta není vidět, pořád koukám na hodinky jestli jdu správně. Doufám, že brzy dojdu k dálnici, pořád nic. Asi kilometr před dálnicí můj první trail magic – polystyrenová bedna plná ledu a limonád. Chutná fantasticky, tekoucí vodu jsem neviděl od oběda. Pak už konečně dálnice. Že mi staví asi páté auti už mě moc nepřekvapuje. Malý karavan a v něm Evans. Chlapík, který jede z festivalu, kde masíroval- je profesionální masér. Moje nohy a záda se do něj zamilovaly ještě než jsme se rozjeli. Pár minut poté se strhl vichr a déšť, jsem rád, že sedím v autě. Nahoře určitě padají stromy. Po krátké konverzací a když jsem viděl, jak to vypadá venku, jsem hi rovnoj poprosil, jestli mě nenechá spát třeba u něj na zahradě. Že mu Reiki poléčím, co bude chtít. Nechal mě spát uvnitř, dvě noci. Vyléčil jsem mu odraženou patu. Vypral mi kalhoty, uvařil (vynikající kuchař, vařil v restauracích), zašil rozbité zipy na kalhotech na šicím stroji, báječně namasíroval. Já to musel říct najednou, protože to byl další zázrak na trailu. Měl jsem vše, co jsem právě potřeboval abych se dal dohromady. Měl jsem vlastní pokoj. To jsem vám neřekl, že den předtím jsem si snil o šicím stroji – zipy už za mnou vlály. Z, festivalu si vezl plno zbytků jídla, jedli ksme to oba dva dny, co jsem byl u něj. No, sníst se to muselo a já vůbec neprotestoval. Zbytky byly fantastické. Ještě ten večer jsem se pustil do léčení, ale stát tři čtvrtě hodiny u masérského lůžka, kam se položil, hodně bolelo. On zatím spal, měl toho dost.
Evans už rok bydlí v karavanu, doma mu všechno připomíná maminku. Umřela před rokem. Taky práce pro mě, srovnat ho s domem, kde mu maminku připomíná každý obrázek a vyšívaná dečka. To umím taky. Po tři čtvrtě hodiny léčení odpadám a jdu spát. Do postele. Klima se nedá vypnout, na spaní si beru mikinu. Vůbec mi to nevadí, mám postel. Podtobnosti zítra.

