D3, Wood Pass – blízko Froggy Pass

Vstávat s vědomím, že se budete oblékat do mokrého (nic neuschlo), že venku prší, fouká a jsou dva stupně na nulou, a že se budete převlékat VENKU (protože hamaka) vyžaduje odvahu. Mám vybité hodinky, než jsem si uvědomil, že musím vypnout dotykový displej, natropilo mi to spoustu starostí. Za obvyklou hodinu mám sbaleno, v botách mi to krásně čvachtá. Než se nazout do mokrých bot, radši balení kempu absolvuji v sandálech naboso. Jediné suché ponožky mám schované na spaní. Stěží jsem uvařil čaj, plyn ve dvou stupních začíná stávkovat. Z kempu jsem viděl celé údolí, kde jsem včera slajdoval a ztratil se ve štěrkovém poli.

Prohlédl jsem si pořádně, kudy jsem se drápal v tom štěrkovém poli, pánové a dámy, bylo to docela o život. Později v Lions mi kamarádi z tramily řekli, že mě viděli při mém boji a řvali na mě přes údolí. Já to vnímal, ale nedokázal jsem je najít. Zpátky to bylo až k průsmyku se slajdy rychlé. Sněhové pole, které jsem předtím sklouznul za pár minut, jsem stoupal zbytek dopoledne. Takhle to musí vypadat při výstupu na Everest. Hůlky píchnout před sebe, nohu s mikrospiky kopnout do sněhu, když drží, tak to samé s druhou. Když sníh povolí a vy zajedete po stehno do sněhu, nohu tam necháte, ruce v poutkách na hůlkách jistí , koleno druhé nohy do sněhu, trochu nalehnout na bok, oddech a pomalu nohu ven. Vždycky tři pevné body. Nechcete do hlubokého sněhu zajet oběma nohama, nechcete ani sklouznout 500m do údolí. Pokud byste skluz přežili ve zdraví, zpátky na cestu je to na celý den. I tak to bylo na celé dopoledne. Není tu ani vteřina na jiné myšlenky než kam dám nohu v příštím kroku. Určitě ne, když jste sólo. Je to naprosto zásadní – utečou vám myšlenky od chůze? ZASTAVIT! Chcete si něco prohlédnout? ZASTAVIT! Už zvrtnutý kotník je tu fatální, k lidem to máte minimálně dva dny. A to když jste fyzicky vpořádku. Mimochodem, pro tyhle případy tu mám silná anestetika, poslední před opiáty. Zvrklý kotník? Nadopovat, přestat vnímat bolest a jít. Jinak půjdete pomalu, dojde vám jídlo a je hotovo. Pak už jen vrtulník. Konec školení. Prozatím.

Pak už to byla pohoda, pořád dolu až do Holman pasu.  Tam jsem si udělal poprvé Idahoan Potatoes. Prášek, který nasypete do horké vody, udělá to puff! a za minutu je bramborová kaše, úžasná chuť po těch nudlovkách a ovesných vločkách. Pět lžic maximálně. Pak se mi zvednul žaludek. Skvělý, mám toho nakoupeno na dva týdny…A, nemám vodu, abych zbytky toho bláta umyl…

Při jídle jsem viděl od Harts scházet někoho, kdo si pobrukoval jako Bilbo Pytlik když odcházel ze Dna Pytle. A on to byl Greezy! Viděli jsme se naposled v Lions, čekal na balík. Měli jsme oba radost. Uz dva dny nekouří. Jde k Monumentu, tak se možná ještě potkáme. Tady je všechno hodně osobní. Skoro brečíte radostí, že vidíte člověka, co jste potkali poprvé před pěti dny. Mimochodem, spí v hamace jako já, tahá s sebou hikerské křesílko. Je to válečný veterán, mariňák.

Další den prší od rána do večera. Membránová bunda funguje úžasně. Do určité úrovně pouští ven pot, ale drží venku déšť. Mám ji se slevou od českého výrobce, po několika kolech jednání o sponzorství prohlásili, že mi nevěří, že to půjdu, ale slevu mi dali. Fajn, aspoň nejsem vázaný smlouvou psát články a můžu psát pro vás, svoje kamarády. Jsem rád, že mám i merino vestu- vypadalo to, že je trochu navíc, ale v tomhle počasí se hodí každá vrstva, co mě udrží tělo v teple. A merino hřeje i mokré (vyzkoušeno). Celé odpoledne se potkáváme s texasanem, už se tomu smějeme. Potkal jsem vysokého kudrnatého  Joshuu, co ztratil sluneční brýle. Slíbil jsem mu, že pokud je najdu, donesu je do Harts k místní rangerce. Zítra mi zbývá cca 15km k Harts, to by mělo jít. Ranní shuttle Meandera do Lions nestihnu, ale snad někoho ukecám na hitch. Pořád se otáčím, čekám, kdy mě dožene zbytek mojí skupiny. Jsou to rakeťáci a mají můj obdiv.

Objektivy na mobilu mám chráněné sklíčkem. Dostala se mi pod ně voda a kondenzuje. Takže jediný způsob, jak něco vyfotit, je zahřát čočku třením. Pak na chvíli mlha zmizí. Sranda je, zahřát čím. Prsty mám zmrzlé. Dotyk bříšek o cokoliv hodně bolí. Rozepnout přezky batohu nebo kompresního vaku je skoro nemožné. Spím na pohodovém místě v závětří. Pořád prší a je zima.

Trocha kultury – poslouchal jsem opět Chicane, nově skupinu London Grammar. Mají zpěvačku s nádhermým altem.

Na zkouknutí další části seriálu Mash nemám sílu. Jdu spát v půl osmé, opět bez večeře.

Translate »