Vyste se zase kochal, pane doktore…
Mám za sebou křest – konečně jsem se odhodlal a políbil cestu…
Moc toho dneska nenapíšu. Bolí mě hlava. Šel jsem pořád lesem až jsem vystoupal na hřeben a uviděl Mt. Shasta. Video je na instagramu. Jak jsem byl v euforii (z mě neznámého důvodu tu horu miluju), porušil jsem základní pravidlo-když se chci podívat, zastavím. No a v cestě byla syslí díra. Pak už to bylo rychlé – dopředná energie těla a batohu se celkem rychle změnila v energii pádovou. Hůlky se nějakým zázrakem srovnaly pode mně a odpružily co se dalo. Pak něco trochu křuplo, hlava se potkala s cestou a chvilku o ničem nevím. To si tak ležíte v prachu na cestě a uvažujete „tak fajn, vidím? No musím zvednout obličej z pisku… Je to dobrý, vidím. Teď zkusím pohnout prstama, fajn nebolí. Ruce ok, nohy ok, asi to křuplo v hůlce. Na všechny čtyři, ale to nefunguje, na zádech mám pořád těžkej batoh. Tak sednout na zadek. Začíná mě pálit tvář.“ Aha, zaryl jsem obličejem do země.“ Zvedám se na nohy a rovnou jdu dál. Neptejte se proč, nevím. Prostě potřebuju hned fungovat. Musím dojít k vodě , to je asi 3km.Tam si to omyju a vydezinfikuju. Docela mi třeští hlava.
Došel jsem k vodě, udělal, co se dalo a dal si něco k jídlu. Je to dobrý, zvracet se mi nechce, jestli otřes mozku, tak jen slabej. Jen mě začínají bolet zuby, padnul jsem na tu stranu, kde mám štíplej zub. Střídalo se tam hodně hikerů, chodí jich od jihu čím dál víc. Bylo co léčit, tak jsem se do toho pustil. Ono to totiž pomáhá i mě. I tak dneska chci spát pro jistotu mezi lidma, musím sejít k jezeru, asi deset kilometrů, jsou tam kempy. Ještě, že nohy už jsou opravdu samostatná jednotka, nesou mě, kam jim řeknu, bolí mě hlava a pořád jsem trochu otřesený. Kemp je prázdný, jen pár hikerů, tal jdu k nim a vysvětluju, že potřebuju být nablízku lidí, kdyby něco. Že je jedna z hikerek Češka a bydlí kousek od Tábora směrem na Prahu, kvituji s povděkem, čeština mi pomáhá odpoutat se od té mizerie. Terezo, snad zítra něco o tobě dopíšu, dneska se potřebuju stočit do klubíčka , odpoutat se od těla a odletět někam, kde je dobře. Tady dneska dobře není. Ale třeba zase brzy bude. Třeba už ráno.
