Jede se do Medfordu!
Včera jsem si nekoupil nic k dnešní snídani, musel jsem improvizovat. Zbyla mi jedna pita placka z předešlého šlapání, v kuchyni jsem našel burákové máslo, ke kterému se nikdo nehlásil (věci, které někomu patří mají na sobě pásku se jménem), a mám celkem hodně M&Ms. Nevím, jak to nazvat, ale zasytilo mě to na chvíli.


Cestou do města (zase přes koleje🤭) jsem zvažoval, jestli pojedu stopem nebo autobusem. Míjel jsem Safeway, takový americký Lidl a protože mě čeká nákup jídla na další dny, šel jsem se podívat, do kolika mají otevřeno. Do jedenácti večer. Už jsem tam rovnou zašel, koupit si něco k snídani po té pitě a lentilkama. Mají tu krabičky s ovocem, to mě teď docela hodně chybí. Takže ovoce, iontový nápoj a kinder čokoládky. To mě v lese taky docela chybí🤭. Neměli žádná napichovátka a poslali mě do Starbucks – je součástí obchodu. Kafe mě v lese taky docela chybí🤭🤭.

Autobusy tu jezdí každou půlhodinu a staví na každém rohu, tak jsem prostě šel směr Medford a čekal, jestli dřív dojdu na konec města na hitch, nebo potkám autobus. Potkal jsem autobus, za dva dolary a asi sto zastávek jsem se dostal do Medfordu. Někam. Řidička autobusu mi ukázala na jiný autobus, prodloužila mi platnost lístku abych mohl pokračovat (modřina pod okem a roztržené triko od batohu se občas hodí) a tak jsem přeskočil na lokální autobus. Je to tu stavěné na auta a autobusy, rozhodně ne na pěší turistiku. Autobus stavěl celkem daleko a musel jsem přebíhat různé freeway (skorodálnice)

Podařilo se, jsem v REI. Synovi jsem slíbil, že spolu pro něj vybereme mikinu Patagonia, mají teď výprodeje. A protože v Čechách už je deset, spěchám do sekce oblečení. Stejně jsme vybírali asi dvě hodiny, dostal jsem do pohybu asi tak pět zaměstnanců REI s tím, že mám na video hovoru syna v České republice a vybírám pro něj mikinu Patagonia. S mobilem v předpažení a se synem na whatsapu jsem proběhl všechny regály, lezli kvůli mě po žebříku a hledali poslední výprodejové kusy jeho velikosti. Největší legrace nastala, když jsme začali přeměřovat velikosti – syn doma metrem v centimetrech mikinu, která mu sedí, já v REI v palcích mikiny na ramínkách. V jednom momentu kolem mě pobíhali tři chlapi s textilníma metrama. V palcích. A syn na videohovoru na to koukal z Tábora. Mikiny jsem zkoušel na sobě, mobil opřený o věšáky tak, aby Dan na mě viděl. To všechno v roztrhaným triku s monoklem pod okem. Ti amíci jsou zlatíčka.


Takže je třeba něco vysvětlit. Kdo čtete můj blog, víte, že jsem posedlý hikerský m křesílkem. Už jsem si našel asi sto důvodů, proč ho nutně potřebuju. Jsem už i ochotnej připustit, že jsem starej a občas si musím sednout 🤭🤭🤭.
Křesílko a mikina jsou přesně ty dva nákupy, kterými splním podmínky členství v REI klubu a nebude mě to nic stát. Tedy kromě 160$ za křesílko a 90$ za mikinu 🤭🤭🤭🤭. Mám tak zasílání čehokoliv zadarmo a možnost cokoliv reklamovat nebo vrátit do jednoho roku. Prakticky se mi to hodí-online objednám třeba pitomou kartuši do vařiče a nechám si ji poslat dopředu po trase. V REI stojí cca 6$ (všimli jste si, že jsem na klávesnici objevil symbol dolaru🥳), taky už jsem za kartuši platil 13$…Jižní Kalifornie je krutě drahá, tam se mi to bude hodit…
Křesílko… kdo má židli, ten bydlí (čtenáři anglického překladu, prosím nehledejte v tom smysl. České hrátky se slovy…)

Mikinu jsme vybrali, objednám ji online a nechám poslat (už zadarmo) mé milované kámošce Monice do Oxfordu. Až přijde čas, zabalím ji do batohu a přivezu synovi. Na fotce ji nemám, jsem vyčerpaný a půlka personálu REI taky. Už si mě tu budou pamatovat, před pár dny jsem tu kupoval nové boty a fitr na vodu. Taky jsme byli všichni unavení😅.
Abych uklidnil svoje svědomí, dělám něco pro to abych začal šetřit a kupuju za 35$ ventil, kterým můžu vykrádat poloprázdné kartuše a plyn přelévat do své kartuše. Hiker boxy jsou plné skoro prázdných kartuší. Nikomu se nechce tahat čtyři dny prázdnou kartuš (v lese ji nenecháte, takžeto železo táhnete s sebou k nejbližší popelnici). Radši si koupíte novou, i když byste ještě den dva vydrželi. Nebo máte tenhle ventil. Na jeden konec vzhůru nohama připevníte kartuš, kterou chcete vysosat, na druhou stranu tu svoji. A pak už necháte gravitaci dělat, co umí.

předvedu v nejbližším kempu
Jedu zpátky do Ashlandu, spolu s párem hikerů z Rakouska. Bydlí v kempu, kde jsou termální prameny. On má trail name Jumbo Pot. Podle vařiče. V Ashlandu hned do čajovny, ale tentokrát mi čaj nechutná. Respektive chutná jako úplně jiný druh čaje. Dávám si zeleninový salát a Miso polévku. V čajovně mají vystavené malinké japonské figurky Daruma. Nejsou na prodej, ale ukecal jsem je. Jsem PCT hiker z Čech, milovník čaje a Dobré čajovny a sem jsem přilezl skoro po čtyřech, abych si tu mohl dát čaj. Všechno je pravda.

Ještě musím nakoupit v Safeway a teď se to začíná dramatizovat. Mám v sobě asi litr čaje a chce se mi na záchod. Ne jen na malou. Co udělám v lese? Jdu až do poslední chvíle a pak rychle stáhnu kalhoty. Co nesmím udělat ve městě? Jít až do poslední chvíle. Není kde stáhnout kalhoty… Představte si čisťounké lázeňské městečko typu Františkových lázní, BEZ veřejných záchodků. S nohama u sebe a očima vypoulenýma jdu pomalým krokem směrem k SafeWay a modlím se k trailu, aby měli záchody. Trail provides. Byly tam. V zadu ve skladu a mě je to fuk. Hlavně že mě nezavřou za ošklivé věci na veřejnosti.
S úsměvem pak házím do košíku jídlo na cestu a zítřek v hostelu. Mají tu lepší ceny pro členy klubu. U kasy prosím pokladní, jestli můžu dostat slevu pro členy. Monokl pod okem a natržené tričko opět funguje. Ta paní mě voní, to znamená, že já smrdim, to už jsem pochopil . Taky dobrý, všechno se počítá, dostávám slevu a platím 60$ místo 80. Ušetřil jsem na kus křesílka. Nikdo tu neví, že jsem seniorní marketingový manažer a tak to taky zůstane.