ráno jsem čekal, že všichni budou už pryč a hele, byl jsem první ze spacáku 🙂. To bylo fajn, s touhle partou mi bylo dobře. Kdy se máme vypakovat, to nám decentně naznačila cedule s informací, že trávník se kropí od 10:00 do 15:00. Jako obvykle jsem balil poslední, v deset jsem utekl z trávníku. Objevili jsme hiker box, docela hodně jídla. Že jsou těstoviny přesypané do ziplocku a nevím, co mají za příchuť, to už dávno neřeším. Beru všechno. S Pablem, Pavlou a Martinem jsme se vřele rozloučili a slíbili si, že se potkáme v Čechách. Myslím, že jsme to všichni mysleli vážně.

Už teď mi chybí. Ale už si píšem přes whatsap.
My s Petrem jsme šli do obchodu a na kafe. Hiker box nám ušetřil poměrně slušné peníze, moc jsme toho už nekupovali. Malé bistro u obchodu mělo dnes otevřeno, zašli jsme tam na snídani, já jsem tam dopisoval blog a publikoval videa na instagram. Je to vždycky práce na několik hodin, ale pokud to neudělám před odchodem na další čtyřdenní sekci, už to nedám dohromady. Po cca dvou hodinách koukám ven a k nám od kempu míří naše parta Čechoslováků. Mám radost a myslím, že oni taky. Šli na oběd. Mezitím začalo pršet a byl o důvod víc si to tam ještě chvilku prodloužit.
Na pulti kromě standardních věcí jako jsou kečupy hořčice a tak byly taky vystaveny nádherně nazdobené muffiny. Nikdy jsem něco tak pěkného neviděl, vypadaly jako umělé. Nedalo mě to a ke kafi jsem si jeden dal. Chutnal úžasně, šéfová je prý dělala na zakázku a pár jich zbylo. Dva dolary za kus… V Kalifornii… Dal jsem si ještě jeden…




Přestalo pršet, všichni jsme se zvedli, rozloučili se podruhé a rozešli se svými směry. Čekal jsem, že mě Peter uteče během chvilky, ale prvních 10km bylo po silnici, to umím, nakonec jsem utekl já jemu (jen o kousek, je opravdu rychlej) . Potřeboval jsem vypnout hlavu a přestat přemýšlet. Povedlo se.



Dalších pět už bylo lesem a do kopce a tam už je znát, jestli nesete na zádech 15, nebo 25kilo. Opět trochu prší a jde bouřka. Prší tu zvláštně – jako když nad váma někdo chodí s konví a kropí záhon. Kempujeme s Peterem (dohnal jsem ho) u horského potoka Grider Creek. Pak už dlouho žádný campsite není a je sedm večer.
Ráno budeme mít nejspíš navlhké spacáky. Poprvé mě dneska napadlo, že by bylo fajn mít někoho se stejným tempem a chodit spolu. Peter mi zítra uteče a budu zase sám. Další civilizace za 75km, městečko Etna. Zítra to bude test na Sierru – z osmi set metrů nastoupám do 2300m, během dvaceti kilometrového stoupání. Na zádech mám nálož jídla na pět dní, takže maximální zátěž, přes 25kilo. Zítřejší zápisky asi budou plné překlepů. Budou se mi klepat ruce.


