uprděné laně…
Dneska to byla, jak se říká tady „challenge“. Z nějakých pětiset metrů nad mořem v Seiad Valley vyšplhat do 2300m výšky. Prakticky to znamenalo dnes během 20km nastoupat 1500výškových metrů. S batohem plným jídla na dalších cca 5 dnů. Dobrý test na Sierru, tam se pořád šplhá do výšek.
Šlo to. Sice to bolelo, ale šlo to.
Bohužel mě dneska poháněla negativní emoce, po rozlepených zipech na kalhotech se mi začínají rozlepovat zipy na hardshell bundě. To je bunda ušitá z membrány. Pustí ven páry ale nepustí dovnitř vodu, když prší. Když šlapete v dešti, nemůžete mít na sobě klasickou pláštěnku. Všechen pot by zůstal uvnitř a uvařili byste se. Potřebujete materiál, který pot pustí ven. Moje hardshell je od stejné české firmy, jako ty zatracené kalhoty. Stojí přes 10.000korun. Přes satelit jsem komunikoval s jejich marketingovým manažerem, aby to zítra na poradě probrali.
Zajímavé je, jak se k PCT hikerům chovají velké firny. Jako jsou výrobci karimatek a batohů. Je jim jasné, že thru-hiker nemá možnost batoh poslat na reklamaci, počkat na její vyřešení a pak jít dál. Nechají si poslat fotku, nový batoh nebo karimatku pošlou na domluvené místo „dopředu“ po trailu, rozbitý batoh hiker vyhodí nebo nechá v hiker boxu… Včera jsme to probírali s partou Čechoslováků. Přesně tohle řešili.
Takže dneska mě hnal vztek a bezmoc. Obchodní ředitel mě po ročním jednání o sponzorství mé cesty napsal, že nevěří, že někam vůbec půjdu. Na jednání se mnou nikdy nepřišel, řešili to jeho podřízení. Takže usoudili, že je chci podvést a hraju divadlo. Ano, nesu si to sebou jako křivdu a ponížení a nejspíš kalhoty i bundu hodím do popelnice až zipy definitivně odpadnou. Na nové peníze nemám, budu si muset koupit něco laciného v REI.
Tak dost už jsem se vybrečel, tohle nejspíš číst nechcete.
Za celý den jsem potkal jednoho hikera v protisměru, jinak úplně sám. Společnost mi dělaly jen veverky a jeleni. A Pink Floyd ve sluchátkách. Mám krásné fotky a videa, fotky budou pod článkem, videa na instagramu. Do kempu na vrcholu jsem to měl jen taktak, snažím se nechodit přes sedmou večer. Čekalo mě tam překvapení, nádherný strom jak z Pána Prstenů. Chtěl jsem za každou cenu spát u něj, znamenalo to hamaku přivázat ke stromu s průměrem kmene asi metr a půl. Je to trochu komplikované, ale i to už umím. Stromy jsou čím dál starší a silnější, musím se přizpůsobit. Spím jak ve Fangorském lese.
Každá mince má dvě strany , druhou stranu tady překvapivě reprezentují – jeleni a laně. Už ve FarOut někdo nadával, že tu spal na kovboje a v noci ho probudila laň – olizovala mu tvář. Nechce se tomu věřit, ale fakt tu jsou. Stádo asi pěti, a strašně drzí. Prý (a nejenom tady, ale v celé Severní Kalifornii), co nemáte ve stanu, nebo přivázané, to odnesou. Včetně trekových hůlek. Nemám stan, všechno vážu. Už jsem to tuším někde psal, ale dneska se s tím potkávám osobně a jsem z toho hotový.
Před setměním přichází mladý kluk, Australan, taky jde na jih, je to opravdu rakeťák-startoval o tři týdny později, prošel to celé a už mě dohnal… Taky má trail name NOS – podle filmu Rychle a zběsile. Spolu odháníme drzé laně. Jakmile se jeden z nás vzdálí z kempu, už přibíhají, aby něco sežrali nebo odnesli. Takže mimochodem – až se budete dívat na kýčovité video na instagramu, kde sedím v hikerském křesílku na louce při západu slunce, popíjím čaj a okolo mě v záběru prochází laň, vězte, že je to tahle potvora. Těm, co nečtou můj blog to říkat nebudu, ať se rozplývají nad tou romantikou…
NOS někde v hiker boxu našel vařič, ale nemá kartuši. Tak mu půjčuji svojí, aby si mohl uvařit horkou čokoládu. Prohlašuje, že horká horká čokoláda je daleko lepší, než studená horká čokoláda. Souhlasím s ním a jdu spát s hřejivým pocitem, že tady Jára Cimrman taky nebyl.
Ležím v hamace, všechno přivázané nebo uvnitř, okolo chodí dvě laně. Poprvé slyším laň prdět. Je to jako když propíchnete nafouknutou karimatku. Poprvé mě to pořádně vyděsilo. Snad mi do rána nic neodnesou…
Jo a viděl jsem padat hvězdu. Padala dlouho a mě nenapadlo, že bych si měl něco přát. Víc romantiky jsem už snad opravdu čekat nemohl.
Laně našli místo, kde jsem se vyčůral a olizují to tam. Jasně, příliš romantiky škodí…
