Trhám všechny svoje rekordy.
Nejdelší trek byla doposud pouť do Santiaga de Compostela – 780km, 28dní. Tam jsem nicméně spal kromě dvou nocí v poutnických ubytovnách. To bylo v r. 2014 – Tady zatím 61 dní.
Nejdelší trek, kde jsem spal venku byl přechod slovenských hor, z Jablunkova na Moravě po Vihorlat u ukrajinské hranice. – měsíc pod širákem (na kovboje). To bylo někdy v r. 1991.
Nejtěžší batoh jsem doposud měl na pouti do Santiaga. Max. 21kg. Tady zatím max cca 26kg.
Nejdražší trek byl do Santiaga – i s výbavou mě přišel na 50.000Kč. Tady to bude se vším všudy asi tak desetkrát tolik…
Do rána pršelo a nemělo smysl se hrnout na trail. Vlhký spacák, vlhký underquilt, kdybych musel, určitě bych si ještě něco vymyslel. Ale nemusím, prostě si dávám ještě den odpočinku. Jdu do kavárny na snídani a na wifi připojit ke článkům fotky. To jde opravdu jen na dobrém připojení. Cestou míjím „multifamily yard sale“. Stručně – vše z domu na prodej. Od hraček přes nábytek, oblečení, knížky… Je tam spousta lidí. Nefotím, a ani se neptám, jestli bych mohl. Nepřijde mi to vhodné. Tady se uzavírá jedna kapitola lidského života.
Pak zpátky do kempu, usušit věci, vyprat a usušit zbytek oblečení. Po poledni se vydávám zpátky do městečka (z kempu je to asi 1km), rozlepila se mi sandále (outdoorová, vydržela jeden brod a cca 10km vždy večer okolo hamaky). Mám smůlu na české firmy…
V outdooroovém obchodě mi doporučují vteřinové lepidlo Bizon za 3$. Sháním taky pemzu na ztvrdlou kůži na chodidlech. Mám ji tam tlustší, než nosorožec. Jdu v Rey’s store za prodavačkou, co vypadá, že vždycky všechno vyřeší – posledně mi dala hrst pytlíčků s cukrem, když jsem sháněl něco na cestu do čaje (sladidlo se Stévií se neosvědčilo). I dneska pro mě našla řešení a já ji prosím o foto do svého blogu. Souhlasila 🙂. Řekl jsem jí, že je můj trail angel.
Řekl jsem jí, že pokud najde řešení, koupím si hned celé grilované kuře a to taky plním. Za 10$? Klidně dvě.
Ještě do pekárny pro chleba, ukecal jsem je, že mi prodali jen půlku. A rychle do kempu na tu baštu. Plánoval jsem pečené kuře od prvního dne tady.
Bylo mi trapně před bezdomovcem, co tu žije ve stanu a plánoval jsem ho pozvat, až se vrátí z nějaké cesty do města. Stejně jsem to nemohl celé sníst…
Nemohl… Snědl jsem něco přes čtvrtku a scvrklý žaludek prohlásil, že jsem se asi zbláznil. Málem jsem to neudržel…
Přišel bezdomovec a zdvořile odmítl kultivovanou angličtinou, že ze zdravotních důvodů kuře nemůže, kromě jiného nemá zuby, jestli může o něco poprosit, tak chleba… Jak tohle okomentovat… Jasně, že jsme dali dlouhou řeč, začala tím, že jsem se ho – citlivě, jak nejvíc to šlo, zeptal, proč skončil takhle, jako bezdomovec. A použil jsem slovo homeless. Je to druhý člověk, kterého jsem tady potkal, který přišel o všechno při požáru havajského ostrova Maui (nebo tak nějak, vygooglete si to…). První byl hiker, který vše, co měl, měl batohu na zádech. Byl pojištěný, ale vyrovnání se ještě nezrealizovalo. Šel na PCT zapomenout, potkal jsem ho někde v Oregonu. Psal jsem o něm.
Tenhle pojistku neměl… Ukazoval mi havajský řidičák, asi na mě byla vidět nedůvěra… Tady hledá něco k pronájmu. Zuby nemá, protože onemocněl leukémií a doktoři něco nezvládli… Je mu odhadem k sedmdesáti. Dostává něco jako důchod, za stan platí poctivě 5$ na den, přiznává, že určité finanční potíže má, čeká na, prvního na důchod. Je 24…Bavíme se o PCT, politice, válce na Ukrajině a globální krizi. Taky o Reiki, józe, přinesl mi ze stanu knížku indického jogína, že si ji určitě v Čechách najdu.
Další můj kultivovaný bezdomovec tady. Tenhle mi ale dává pořádný morální políček. Asi za hodinu po našem hovoru přichází s otázkou, proč jsem si myslel, že je bezdomovec, jestli je špatně ostříhaný, nebo čím to je… Co mu na tohle mám sakra odpovědět?!? Prostě napřímo – jsem zvyklý nechodit okolo horké kaše a když mi něco není jasné, zeptám ze rovnou. A jeho chování tady mi prostě připomínalo chování ztraceného člověka. Řekl, že to bere. Že poslední roky život s ním mává, ale že se s tím vypořádá. Zítra za ním zajdu a požádám ho o vysvětlení, koho on vnímá pod slovem homeless. Nechci zase někomu ublížit.
Nicméně mám tušení, že kdybych tohle slovo použil při hovoru s tím nešťastníkem v Ashlandu, s Tomem, taky by nerozuměl. U něj jsem použil obrat „proč skončil tady pod tím stromem“…
Dávám se do správky sandálu a opět, jako snad vždy ve spojitosti s českýma firmama, mě chytá zuřivost. Vteřinové lepidlo steklo po botě na podrážku a od ní mi upatlalo moje superdrahé, superlehké šusťákové kalhoty od jiné české firmy. (té, co mi na outdoorových kalhotech od ní upadly zipy…). V místě, kde mají kalhoty poklopec… Používám je když jsem v civilizaci… Teď s tím flekem budu vypadat jako úchyl. Když homeless, tak se vším všudy… Včera mě rozesmála manželka (a díky za to❤️) když mě vysvětlila, že označení homeless na mě sedí – home jako „doma“, less jako „les“. Tedy doma v lese😂.
Myslím, že jsem připravený na další šlapání. Nevím, co mě trail přichystá tentokrát, ale výzva to určitě bude. 156km s jednou rychlou zastávkou na doplnění zásob. Tedy odhadem osm dní v lese. Proč rychlá zastávka? Cca za tři dny sejdu k horské silnici, kde není možné chytit stopa a do obchodu je to asi 20km. Přijede tam pro mě trail angelka Dusty tady z Etny a za 25$ mě odveze do obchodu, počká, až nakoupím a pak mě zaveze zpátky na trail. Osm dní zásob do batohu nedám, první dny to bude opět náročné – z průsmyku do průsmyku.
Takže příště se ozvu až v září.
