zatracené zavlažovače trávníků…
ráno jsem začal pomalu balit s vědomím, že co ujdu, to ujdu. Sbalil jsem tarpu (v dešti odvedla dobrou práci) a zapovídal se s havajským ne-bezdomovcem. Ráno mě poprosil o dva dolary na kafe, dal jsem mu pět s tím, ať mi koupí taky jedno. Tak jsme pak sedli a klábosili. V deset hodin najednou z trávy vykouklo asi pět zavlažovačů, dva z nich na tři metry od mé hamaky. Ta už byla bez tarpy a schytala to při první otočce sprinklerů. Než jsem se vzpamatoval, měl jsem zavlažený batoh, spacák, underquilt. Plán na to, že bych dopoledne nastoupil na trail, se rozpustil ve vodě. Po celém trailu hoří, jen okolo mě prší…
Schnulo to celé dopoledne pak zabalit a zkontrolovat, že při úprku od zavlažovačů jsem nic nepoztrácel. Našel jsem si pak na hlavní budově, že zavlažovače se aktivují v úterý, ve čtvrtek a rukou tam byla připsána neděle… přišel jsem v pátek , poprvé to zapli dneska, v neděli…
Havajan mě poprosil o sedm dolarů, že dostane rentu až v úterý a nemá na jídlo . Dal jsem mu pět s tím, že mu za dva koupím druhojakostní banany. To mě poprosil on. Zkrátím to, už mi to bylo nepříjemné , musel jsem rychle pryč . Mám ještě jeden žeton do sprchy, rychle se osprchuju, zabalím a jdu k pekárně počkat na Dusty.
Vysadila me na Summitu v půl páté. Nejbližší voda – Paynes lake – je deset kilometrů, z toho pět do kopce s převýšením 500m. To bude taktak… No, bylo to „taktaktak“ 😂. Trail me připravil další výzvu. Ještě na Summitu u mě zastavuje skříňový náklaďák, podle nápisu na boku doručuje jídlo hasičům v lese. Ptá se, odkud jsem a když řeknu, že z České republiky, rozzáří se. Že ma doma celou sbírku zbraní od ČZ a zaplavuje mě technickými detaily, které díky mojí práci stíhám vstřebávat. Je vášnivý střelec a popisuje mě , co na jakou vzdálenost s nimi dokáže trefit. Strávím s nim v debatě půl hodiny, probereme politiku, ekologii, situaci na Ukrajině , elektrická auta… Bylo to fajn…Mimochodem, pár dní teď zavážel 2000 jídel denně. Další mi pak tady potvrdili, že v lese vznikají celá města pro hasiče…
Pak už rychle na trail, mám před sebou prudké stoupání na hřeben a je pět hodin…
Těsně před koncem stoupání jsem potkal pár , který ve mě vzbudil děs okamžitě, jak jsem je uviděl. Kluk a holka max dvacet let, oblečeni jen v šortkách a tričku, žádný batoh, žádný mobil jen dva rybářské pruty…Jsme v horách, na hřebeni, je čtvrt na sedm, teplota kolem 12C. Ještě pořád dobrý, dolu k silnici to mají 3km a pořád z kopce. Ale kluk se mě ptá, jestli se cesta stáčí doleva a jak dlouho ještě. Říkám že ne, že jde rovně a asi 3km.To ho neuspokojilo, ze prý mají auto tam vlevo dole a že musí k němu sejít lesem. Vlevo dole nic není, opravdu jen les, údolí a divočina. Radím jim, ať jdou po ceste až k silnici. Míjejí mě a zdálky vidím, jak kluk zahýbá do lesa a jde srázem dolu. Holka vyděšená ho následuje. Straší mě to pak další hodinu, teplota jde na devět stupňů a do rána bude k nule. Když dole pršelo, nahoře sněžilo – Mt. Shasta je celá bílá, ale moc si to neužívám, straší mě představa těch dvou v kraťasech s rybarskymi pruty…
Hodinky mi oznamují, že do setmění mám hodinu, k jezeru to mám cca 4km.To je jen taktak, ještě stihnu před úplnou tmou pověsit hamaku. Večeře opět s čelovkou…
Jenže mi to nedá, zastavuji a přes satelit popisuji Dusty ty dva, kde a kdy jsem je viděl. Když mě vysazovala na, sumitu, bylo tam jedno auto a cestou jsem nikoho nepotkal, kromě těch dvou. Jestli tam bude ještě ráno, nejspíš bude těch dvou a měla by uvědomit policii. Odpovídá, že jela nahoru ještě jednou a auto už tam nebylo. Tak snad se vrátili na cestu a došli k autu. Stejně mě to trápí. Tady se opravdu ztrácejí hikeři. Vybavení a stokrát líp připraveni na divočinu než ti dva…
K jezeru docházím skoro za tmy, stojí tam stan a ja okolo něj chodím a hledám stromy pro hamaku. Ze stanu se ozývá něco jako „jestli jseš člověk , něco řekni“. Vážně mě nenapadá co bych měl říct aby to nebylo něco stupidního akorát přestávám chodit okolo. Dramatická pauza, při níž ti dva chudáci ve stanu neví… Něco řeknu a těm ve stanu se uleví. Evidentně ještě nezažili blízká setkání s medvědem … To je jiný rachot, to už vím.
Tak se omlouvám ze budu chvilku dělat hluk, ptám se jestli nepotkali ty dva. Po chvili vyleze mladej kluk, že je tu s manželkou (Wolf a Dirty feet) , jdou stejným směrem. To už mám hotové i jídlo a baštím bramborovou kaši s tuňákem. Dva mesice drilu jsou znát, kemp uz postavím i poslepu. Je skoro tma. A pak poslední rána dnešního dne, málem jsem se udusil kaší. Wolf se otočí mým směrem a ptá se „to tobě dneska v Etně sprinklery pokropily vybavení?“…
