D64, South Fork Scott River – Marshy Lakes. Spím v kráteru sopky.

Lidi, já se nádherně vyspal… Tak krásný sny už jsem dlouho neměl. Měl bych něco vysvětlit…

Mám za sebou tři thru-hiky. Jako student jsem přešel Slovensko, měsíc. V 2014 pouť do Santiaga de Compostela, taky měsíc. Pokaždé po určité době, kdy opadne počáteční nadšení, nastolí se režim a mysl se tak uvolní, začnou se na povrch dostávat různé nedořešené věci z minula. Věci s emočním nábojem, jako když někomu ublížíte a mrzí vás to. Je pak na mě, jak se s tím popasuju. Ideální je, když se takové věci dokážu jednou pro vždy zbavit. Když si dokážu odpustit. S jednou takovou záležitostí jsem bojoval včera. Skoro jsem skončil s trailem, ale nakonec jsem to zvládl a je to pryč. Studentská léta, moc jsem někomu tenkrát ublížil slovem.

Je to za mnou, krásné sny byly znamením, že se to povedlo. Doma bych hledal únik, jak od řešení utéct. Každý to máme, někdo od problémů utíká pomocí alkoholu, někdo pomocí drog… Na thru-hiku není úniku, není kam utéct.

Zástupce české outdoorové firmy, co od nich mám půlku svého oblečení mj. rozpadající se kalhoty, se s mnou spojil přes satelit že mě do států přes kolegu vezou nové kalhoty a kam je tu ve Státech mají poslat. Všechny zipy prý obšili. Bundu nezmínil, tak se nazpátek ptám, jestli podle jejich soudu bunda vydrží. Čekám na odpověď.

Zpátky na trail. Dal jsem si volnější ráno (ještě dozníval včerejší boj sama se sebou) a vyrazil jsem až kolem jedenácté. Byl jsem volný o jeden těžký problém a cítil jsem to. Navíc jsem si včera našel večer čas a poléčil si nohy. Moc dobře, trail Severní Kalifornie je pekelný. Dneska jsem na to přišel – v Oregonu jste nastoupali k úbočí sopky a po hřebeni pak klouzali k další sopce. Tady v Kalifornii jsou hřebeny napříč směru PCT a tak je celý den přelézáte. Jako Krakonoš ve večerníčkách v úvodu (Anče, Kubo!). Je to vysilující a na hlavu. Kamarád mi poradil, abych emoce nedržel v sobě, abych je pustil ven.

Fando, můžeš za to, že jsem vyplašil všechny kalifornský krávy v okruhu několika mil.

Když už jsem dneska vylezl asi desátej hřeben a zjistil, že stoupání nekončí, ale kopec pokračuje dalších 100m nahoru, ruplo mě v bedně a začal jsem řvát jako šílenec „zas.. nej hřeben!“, “ zk… ej kopec“, „zas.. ná Kalifornie!“. Doplňte si….

Ulevilo se mi.

Kopec tam pořád byl.

Slunce, jak se sklánělo na západ, pomalu vytvářelo ze stínů stromů obrys vztyčeného prostředníčku.

FAKJÚ, KOPEC!!

Musel jsem šlapat dál, na osmnáctém kilometru byla odbočka k jezerům, tam jsem chtěl přenocovat. Potkal jsem hikera, ptal se mě, jak se mám. Tak jsem mu vylíčil, jak je to tu těžké a jak to tu vlastně nemám moc rád. Řekl mi, že to tu není jednoduché, nejhorší je ta drahota v Kalifornii a že mě tu vítá. Je tu doma. Dal mi možnost úniku, řekl, že dlouho žil v Oregonu. Vděčně jsem stočil řeč na moji lásku k Oregonu

FAKJÚ, KALIFORNIE!!!

K jezerům se šplhalo přes brutální traverz, ty skály na fotkách jsem musel přelézt, trail je na druhé straně…

V Kalifornii nic není zadarmo… jediné stromy tu jsou asi 200m od jezera, k němu se jde kamenitým terénem. Všude kravince, v dálce bučí krávy. Kalifornský hamburger za 30dolarů, cena bez daně a spropitného…

Jdu si k jezeru pro vodu, umýt se a namočit si nohy. Voda je hezky teplá, plave v ní spousta pulců. Vyhrnu si nohavice nad lýtka a jdu si osvěžit nohy. To, co vypadá jako příjemná mělčina na smočení chodidel v sandálech, je půl metru hluboké bahno, co mě nechce pustit na břeh. Zdejším pulcům jsem rozpoutal konec světa.

FAKJÚ, JEZERO!!!

Mě se to prostě do fotky nevejde. Podívejte se na instagram na video.

Mimochodem, od jezera jsem to v amoku a naboso v mokrých sandálech vzal přímou čarou k hamace. 200m přes kamenitou stráň. Až večer mi došlo, že jsem v Kalifornii a jestli tu někde jsou chřestýši, tak právě v té kamenité stráni. Jestli tam byli, museli ze mě mít hrůzu. Já bych ten večer pohledem zabil i medvěda.

Je deset večer, dopsal jsem blog a lezu z hamaky se vyčůrat. Až teď mě dochází, že spím v kráteru sopky. V životě jsem neviděl tolik hvězd.Nedá mi to a vylejzám z hamaky ještě jednou, jdu mimo úplně mimo stromy. Klepu se zimou, jsem jen v triku a spodkách, na nohou mám mokré sandále po jezerním bahenním dobrodružství. Vidím mléčnou dráhu a další milion hvězd. Tak dobře, asi se mi tu trochu líbí.

Translate »