Tenhle post bude buď hodně krátký, nebo hodně dlouhý. Všechno záleží na mých střevech. Není jim nejlíp.
Vstával jsem opět ještě před úsvitem. Musím si zvykat, dny se rychle krátí. Měl jsem ale spoustu práce s údržbou svého vybavení i sebe, stejně jsem vyšel až před devátou. Dneska to bude výzva. Po snídani mi zbyl litr vody na pití a půl litru jsem vyšetřil na polívku na oběd. A další voda za 17km, po hřebeni, i tady nahoře lezou teploty nad 25C. Celou noc mě otravoval jelen. Jestli jste viděli fotku na instagramu, tak tam ji nechám bez dodatečného vysvětlení. Pro vás zpátky z romantiky do reality. Za prvé – jeleni jsou tu neskutečně krotcí a v noci vám klidně přijdou olízat tvář pokud spíte na kovboje. No a za druhé – neprozřetelně jsem se vyčůral za strom za hamakou. Už jsem o tom psal – oni potřebují sůl a ta v TOM je… Takže když jsem si ráno zády ke stromu dělal snídani, noční jelen se přišel podívat, jestli tam něco nepřibylo. Přibylo. Udělat si selfie s jelenem už pak byla jen otázka chvilky…

Těch 17km bylo naprosté peklo. Tady nahoře je do výše ramen křoví, strašně houževnaté, nepustí vás dopředu. Z těch 17km odhadem deset bylo takhle zarostlých. Plud polomy. Ohromné stromy přes cestu, která se vinula po strmém svahu. Někdy nebylo jak obejít, prostě se musí šplhat přes. S využitím suků, větví a tak. Stále s batohem na zádech. Včera to bylo podobné a večer mě při shýbání bolela záda. Taková ta bolest, kdy už jen čekáte, kdy se blokne plotýnka. Jupí. Ráno jsem dal strečink a pomohlo to. Musím začít cvičit jógu. V lese. To bude podívaná pro jeleny…




Takže zpocenej tak, že z trika při ždímání kape pot, usrkávám vždy po jednom kilometru trošku vody s elektrolyty. Mám dvě půl litrové láhve, jednu si šetřím na odpoledne. Nudlová polévka k obědu byla o vodě. Kdyby v hrnku bylo cokoliv jiného s vodou, bylo by mi to jedno. Odpoledne už mám v mlze, dokonce mezi 13 a 15 kilometrem nevím, co se dělo. Podle pocitu jsem ušel kilometr, FarOut mi řekl, že tři… Bylo by to fajn ale já nevěděl, co se dělo. Když to bylo k vodě 2km,vypil jsem všechno, co mi ještě zbylo. Po dvou kilometrech ale voda nebyla. Pramen vyschnul… Naštěstí jsem už od rána věděl, že asi kilometr dál po cestě už je regulérní potok. A bylo to z kopce. Sluchátka na plný pecky (medvědi nemedvědi) Boney M vypalovačka a jde se. Není to básnický obrat, mě se svět opravdu zúžil na dvě myšlenky – jít a voda.
Byla voda, celý potok. Počítal jsem to podle filtrování – půl litru čisté vody, litr vody s elektrolyty, půl litru vody s energetickým práškem (elektrolyty s kofeinem). Utečou mi ledviny ale mě to bylo jedno. Ne, špatně, já vůbec nemyslel, já jen fitroval a pil. Po dvou litrech jsem začal myslet a došlo mi, že sedím u potoka v zimě v úplně propoceném triku, ledviny právě jedou na tisíc procent a já si pěkně koleduju. Přesunul jsem se na sluníčko a, pokračoval v pití. Už pomalu. Byly čtyři hodiny a já poslední tekoucí vodu viděl přesně před 24 hodinami. Možná to vypadá, že přeháním, ale včera jsem v podobném peklu nastoupal na hřeben a byl jsem dehydrovaný už večer. Tělo začíná vstřebávat vodu a já se musím zvednout a ujít ještě aspoň 7km. Abych měl aspoň teoretickou šanci v pondělí dojít do Burney. Za 7km je podle FarOut suchý kemp. Takže nabrat tři litry vody navíc a jde se. Dal jsem to, hezké místo ale mě se dělá špatně a běžím do lesa. Mám průjem. To je tady průšvih. Není tu voda, a dehydrovaný daleko nedojdu. Teda kdyby to byla nějaká infekce. To je pak na SOS tlačítko, jenže oni vás sice odvezou, věci ale ne… Kontroluju, jak daleko je další horská silnice, tam se trail angel s džípem dostane, já snad taky.
Tady mě došlo, do jaké myšlenkové spirály jsem se dostal. Ještě pár minut a budu sepisovat závěť…
Hlavně se z toho neposr… a nejhorší smrt je z vyděšení. První už se stalo k druhýmu nedojde. Dávám černý čaj, živočišné uhlí a místo bramborové kaše jen nudle. Bez koření. Až dopíšu, jdu se léčit. A ráno se uvidí🙂. Bolí mě hlava, játra se právě perou s nějakým svinstvem. Jdu jim na pomoc.