D91, Burney – Redding, nocuju na nádraží

Už jsem potřeboval změnit adresu. Mám zabaleno, jen čekám na balíček od Amazonu. Autobus do Reddingu mi jede před čtvrtou odpoledne, když ani po obědě pořád nic, dohledávám pohyb balíčku. Už od jedenácté je v Burney, poslali ho USPS, ne Fedexem. Už jsem mazák, jestli to šlo USPS, zůstalo ti z, nějakého důvodu na poště. Běžím na poštu a nenechám se odbýt tak dlouho, až si dohledají, že balíček je opravdu u nich. Po pěti minutách přehrabování se v došlé poště ho opravdu nacházejí. Můžu odjet. Loučím se s Front Seatem, pořád ho bolí koleno a mě napadá, že z nějakého důvodu nemá být vyléčen, že nemá pokračovat. Říkám mu to a idvětí, že o tom už taky přemýšlel. Mladej, moudrej… Je to krutý, když vám chybí jen pár set kilometrů. A tihle kluci dávají 50km za den. Jak mi napsal jeden kamarád (ahoj Petře!) rozhodnout se odejít z hiku předčasně má větší hodnotu, než ho celý dokončit…

Autobus z Burney je v sezóně zadarmo. Odváží mě definitivně pryč od trailu.

Že jsem v jiné realitě poznávám hned poté, vystupuji z autobusu. V Reddingu je přes 36C. Aspoň nebudu mít problém počkat do rána na autobus. Jede mi v půl čtvrté, čeká mě noc na nádraží.

Obcházím ho kolem dokola, abych se, zorientoval. Záchody zavřený, to je průšvih. Jinak čisto, fontánky na pitnou vodu a weirdos jsou sice na dohled, ale ne přímo na nádraží. Jen občas některý projde skrz a huláká něco nesrozumitelného. Za chvilku chápu – nádraží má svoji ostrahu, chlapíka se šerifskou hvězdou. Navazuju kontakt, chci, aby si mě pamatoval. Jsou tu všude kamery, když není tady, bude za monitorem. No, mám tu strach. S velkým batohem jsem jasný cizinec, i tady všem dojde, že jsem hiker. Nevím, co mám dělat. Nechce se mi tu zůstat, ale s batohem do města to taky není ono. Záchody jsem našel, v Čechách by se řeklo Toytoyky, tady… To je fajn. Aspoň něco. Na google maps jsem si našel Burger King jen 15min od nádraží, sbírám odvahu a jdu. Pár weirdos lozí okolo, vybírá popelnice a tak. Výborně se nabaštím a kolem osmé jdu zpátky. Šerif tu pořád je, to je dobrý. Bál jsem se, že mu skončí směna a já tu budu sám. Zato u Toytoyek se usídlili weirdos, to je špatně.

Zabírám si lavičku, kam není moc vidět a batoh schovávám za ni.

Jsem vpohodě do chvíle, než mi na koleno vyleze šváb. Musí to být šváb podle toho, jak strašně rychle se pohybuje. Po zemi jich tu leze spousty. Dochází mi, že mi v tom stojí batoh. Dávám ho na lavičku, bouchám do něj a je to jak v blbým kresleným filmu. Z polstrování zad batohu začínají vyskakovat jeden po druhém. Asi jsou mě milejší chipmunkové v lese…

Šerif na chvilku odešel a u fontánky začne provádět večerní hygienu ženská s pěti igelitkama.

Je devět večer a mě čeká ještě šest a půl hodiny mezi švábama. Snad tu šerif zůstane…

Burger King
Moje nocoviště. Nene, kemp tomu říkat nebudu…
Translate »