den 25. Podle zdrojů vody se tu odvíjí taktika hiku. Ve Washingtonu koncem června je vody až nad kotníky. V batohu máte maximálně litr vody, zbytek doplňujete když vypijete litr v batohu. Někdo chodí na dva litry, ale to už je kilo zátěže navíc. Kempujete tak, aby voda byla poblíž – na vyčištění zubů, power poo(💪), večer a ráno na jídlo.
Hrnek od vařiče Primus Lite má naplněný po okraj 0,8litru cca. Naučil jsem se uvařit plný hrnek a rozdělit mezi čaj a ráno ovesné vločky, večer čínské nudle. Důvod? Šetřím plynem a mám kontrolu nad spotřebou vody. Pokud večer připravuji bramborovou kaši, ještě dolévám studenou vodu. Jinak je moc hustá a nedá se jíst. Pokud mám málo vody, místo kaše dělám čínskou polévku.
V Oregonu už je to složitější. Zdroje vody před sebou kontrolujete v aplikaci FarOut podle hikerů před vámi, ptáte se těch, co potkáte. Pokud spíte u zdroje vody, ráno se pořádně napijete a ten litr v batohu pijete až když potkáte vodu. Nasucho nikdy nechodím, nevíte, co se může stát. Když je voda podle FarOut do sedmi kilometrů, jdu s jedním litrem. Pokud je dál, nastupuje do hry camelbag. Má tři litry a plním ho celý jen když vím, že budu spát bez zdroje vody. To se mi stalo dneska, a ty tři kila, na zádech navíc jsou hodně znát. Je to jeden z důvodů, proč si lávové pole nechávám na zítra – budu minimálně o dvě kila lehčí (večeře+čaj, snídaně+čaj). Nicméně dalších 15km půjdu na jeden litr vody. Nedejbože, aby mě přepadlo power poo (čtvrt litru vody). A musím vyřešit, jak tady u lávového pole vyčistím hrnek od ranních ovesných vloček. Je snad jasné, že zbytky večerní nudlovky ráno přebije oves. Není voda na umytí. Ranní oves nejspíš co nejlíp vyškrábu lžící, pak do hrnku naliju trochu čaje a tu chutnou ovesno-nudlovo-čajovou kašičku vypiju. Každá voda se počítá, vážení. Někdo říkal, že na druhé straně kopce za lávovým polem, cca 8km daleko, nějaký trail angel plní vodní kešky. Snad to vyjde a až tam dojdu, voda tam bude. Vodní kešky jsou barely s vodou, kde si naberete, co potřebujete. Přemýšlím tu nahlas s vámi, jak zítra budu s vodou nakládat abyste viděli, jak je to komplikované. A to je zatím pořád dobré, dole na jihu v poušti se chodí i s dvojnásobným množstvím vody. A pak dojdete k cisterně s vodou a v ní plavou chcíplé krysy… ale vy máte žízeň😂. To jsou reálné případy hikerů co jdou ze severu – v říjnu/listopadu se o vodní kešky už nikdo moc nestará…
Další součástí vodní taktiky je do vysokých kopců chodit ráno za chladu.
Je třeba zmínit, že všechnu vodu filtrujete. Střevní problémy způsobené mikroorganizmy v krásně vypadajícím lesním potůčku vás odvodní dřív, než řeknete „mám žízeň“.
Slovo „filtrujete“ zní hezky, ale v praxi to zabere čas a někdy je to dřina. Podle filtrovacího systému, který používáte. (Nestopoval jsem si to, ale 4litry mi zaberou do deseti minut. Zkusím si to změřit.) A to vám nesmí selhat (může se ucpat, zmrznout fitrovací patrona, něco se rozbije…). To pak nastupují dezinfekční tablety do vody a to fakt nechcete. Voda po tabletě chutná hnusně. Až si půjdete zaplavat na koupaliště, lokněte si😂)
Hele já vás nechci trápit, ale voda je tu komplexní problém, o kterém se vám doma ani nezdá. Zatím, a snad to tak zůstane.
