Nakupuju naslepo, rychlonákup za 15minut.
S Kevinem a jeho přítelkyní jsme byli domluveni, že než se vypravíme do Mazamy, zajedeme nakoupit. Jídlo kupuji na tři etapy, celkem na 14denní tůry, půlku z toho mi Kevin pošle dopředu na trasu do letoviska Stehekin u jezera Chelan. Prakticky nic se tam nedá koupit a dalších sedm dní není civilizace, jen hory a les. Pospíchali jsme na sraz s dalším hikerem, na nákup jsem měl asi 15minut času. Kromě časového presu jsem se poprvé v životě potkal s americkým sortimentem potravin. Řešení bylo jen jedno, poprosil jsem Kevina, ať do košíku naháže to, co by si na trek koupil sám. Šel to vloni, tak snad si to ještě pamatuje :-). Když jsem prohlásil, že doma si zpravidla koupím šišku salámu a kus sýra, najednou byl u košíku s šiškou salámu. To ne… objem jídla, jehož část pak musím nacpat do batohu a šlapat s ním, mě začala strašit. Takže salám ne. Asi bych to neměl psát, ale doma jsem v rámci tréninku šel maximálně trek s dvěma přespáníma. Nesete prakticky jídlo jen na dva dny, začínáte najezený z domova a třetí den opět končíte doma. Tohle bude jiná liga.

Mám jídlo za 140dolarů, o kterém nevím, jestli mi bude chutnat… Potěšil mě průměr na den – deset dolarů. Ovesné kaše, Idahoan potatoes (bramborová kaše), olivový olej, čokoládové tyčinky, nudlové polévky, elektrolyty, oříšky. Vidíte ty ceny chipsů v regálech za košíkem? Malý pytlíček za 6dolarů. Další chipsy až zase doma…