Potkal jsem Toma. Žije u trati, kterou jsem tu každý den přecházel. Řekl bych, že jako všichni lidi bez domova cestuje mezi místy, kde může sehnat nějakou pomoc. Tady mu trochu došel dech, obrazně i fyzicky.

Potřeboval někoho, kdo ho chvíli bude poslouchat, tak jsem poslouchal. Hrozně mě překvapilo, jak ohromný má přehled ze svého místa u kolejí a kolik toho ví. Tom byl biolog a hodně ze stromů, které rostou v místech, kyerými procházím, zasadil on. Zná PCT, zná Johna Muira, film The Wild, podrobně jsme rozebrali problematiku globálmího oteplování posledních let. Nechci se vytahovat, ale pozorně sleduji gloobální trendy a zabere mi to celkem hodně času na intermetu. Nakonec jsem se ho zeptal, jak se dostal tak inteligetní člověk pod tenhle strom. V krátkosti, dohnal ho systém zdravotní péče v USA, přestal mít peníze na teplo a elektřinu a musel opustit svůj dům. Poprosil mě, jestli mě může podat ruku. On ví, jak vypadá a já byl zrovna umytý a čistý. Málem mi to utrhlo srdce. Pověděl jsem mu o svém léčení a nabídl mu pomoc. Položil jsem mu na chvilku ruce na hlavu a uvolnil ho. Koukal na mě šťastně, prý už dlouho nebyl bez starostí a špatných myšlenek. Řekl jsem mu, že si má tenhle moment zapamatovat a vracet se k němu. Pomůže mu zorientovat se, když mu nebude dobře. Poprosil jsem ho, jestli o něm můžu napsat a vyfotit si ho.
Nabídl mi placky, že je dostal v Ashlandu v charitě. Odmítl jsem s díky, že už musím jít. Už jsem to dál nedokázal vydržet.
Myslím, že jdu po špatném trailu. Asi bych měl chodit okolo kolejí.