poprvé vidím z dálky Mt. Rainier, Adams, Jefferson a Mt. Hood. Jsou to všechno neaktivní sopky (fakt se bojím říct vyhaslé?). Nad krajinu se tyčí opravdu majestátně, jsou nepřehlédnutelné. Musíme dneska ujít k 30km, zitra taky, pak máme šanci dojit do Timberline Lodge na páteční bufet v 12.30.
Na tohle jsem se těšil! První ledovcové jezero, před pár dny roztálo. Parta už tam byla (jako vždy jsou napřed) neváhal jsem ani chvilku a povídám – chce tu někdo challenge? Chris byl celý zabalený do šustáků kvůli komárům a koukal na mě dost vyjeveně, když jsem se začal postupně svlékat. Netušili, že se svlíknu do naha a skočím do jezera. Zuby mi cvakly o sebe, všechno, co se mohlo scvrknout se scvrklo ale bože, to byla nádhera a úleva…
Pak se to všechno začalo sypat. Nalomila se mi špička hůlky, to je průšvih. Motám to powertapem, aby to ještě chvilku vydrželo. Bez opory z jedné strany to dlouho nevydržím, půjdou do háje kyčle, pak kolena. Nastavil jsem si v hlavě, že to dojdu až do Timberline Lodge (spoiler-powertape a přes něj eletrikářská samovulkanizační páska to dokázaly). Vybily se mi hodinky, nevypnul jsem dotykový displej a samovolně rozsvítil svítilnu. Nechtěl jsem vytahovat všechno z batohu a dolovat powerbanku, tak jsem zaimprovizoval a dobil si hodinky z Garmin inreach.
Chyba, velká chyba. V horách a sólo se neimprovizuje, všechno má svá přesná pravidla. Inreach jsem prakticky vybil (jak si asi zavolám pomoc, když bude třeba?) a navíc jsem zapoměl usb kabel v inreach tak nešťastně,že při sundavání batohu jsem skoro urval usb vstup do inreach. Už budu hodnej… Večeře nudlovka a tuňákový pytlík, všechno dohromady, bašta. Začíná se ze mě stávat zvíře. Abych nemusel umývat hrnek, zalil jsem to trochou horkého čaje a vypil. Ostatně, tady se musí využít všechno že?
