Musím představit jednu úžasnou osobu. Jmenuje se Meander, je to trail angel a dočasně se stará v hiker kempu Lions Den o jeho chod. Sám spí v obytném voze aby nebral místa pro hikery. Až se vrátí správkyně Mary, vyrazí na PCT taky. Jo a je mu přes sedmdesát….Ráno v sedm vozí hikery do průsmyku Harts Pass. Za deset dolarů (je to asi 30km). Špatně slyší, domluvili jsme se, že až se vrátím, zkusím mu pomoct. Reiki.
V autě jsme čtyři a tím se formuje naše skupina na trail. Říká se tomu tady „tramily“ – trail family. Kdybych věděl, s jak fyzicky zdatnými hikery jedu, jel bych jindy🙂. Povinná zastávka na kafe ve zdejším obchodě (je to rituál) a jede se.
Cesta je divoká, k tomu, čemu by se u nás říkalo highway, to má daleko. //Ještě pořád se učím s blogovací aplikací, tak omluvte občasná prázdná místa – nepovedlo se mi nahrát video. Videa asi zatím budu postovat na instagram//
Cestou nahoru potkáváme rodinku horských koz a Meander nám ochotně zastavuje na focení.
Cesta je čím dál větší divočina a Meander přepíná dodávku na 4×4. Nahoře nás čeká rangerka Mary, zapisujeme se do knihy, dostáváme PCT tag (cedulka na batoh s logem PCT) loučíme se s Meandrem a je to už jen na nás. Je vám asi jasné, že dopisuji zpětně, jsem rád, že jsem nevěděl, co se na mě chystá…
První den cesty byl o slunečném dni s lehčím trekem, kus jsme šli spolu než mě došlo, že potřebuji svoje tempo jinak se utavím hned na začátku a je po mně. I tak po našem rozpojení mi trvalo, než jsem se dostal do své pohody. Spolu to byla legrace, chyběli mi pak… Víte, jak se jednoduše traverzuje hlubokým sněhem sto metrů dolu? Sedne se na zadek a jede se. Hůlky se používají jako pádlo na kajaku, celou cestu řvete a doufáte, že pod tajícím sněhem se neskrývá kámen… Na video se podívejte na insta, sem ho ještě nedokážu vložit.
Moc mi chyběli, být sám je tu těžké a nebezpečné. Jsem čím dál víc unavený, sedám v lese na kmen stromu a oddechuji. Vyděsil mě zvuk který mohl být hlučný turista nebo taky medvěd (jo, jsou tu). Z opačného směru, než jdu já si šlapal mladý kluk s batohem, přišel ke mmě a povídá „dobrý den, promiňte, jsem Medicineman, jste White Hawk?“ Kdybych neseděl, podlomily by se mi kolena. Rozumějte-jste v divočině, celý den vidíte pár lidí…moje tramily měla o mně starost… Byl to ranger z Kalifornie, který si šel projít PCT… Dal mi pár obecných rad, jak se chovat, nechal pozdravovat od mojí tramily, udělal pukrle (opravdu) a šel…Napsal jsem přes satelit Kevinovi, kde jsou, moc jsem chtěl být s nimi. Napsal mi, kde budou kempovat a já se přinutil šlapat dalších šest kilometrů do kopce do kempu. Zvládl jsem to a už z dálky na mě halekali. Byli tam jen půl hodiny přede mnou, to mě potěšilo. Byli utahaní tak, že šli rychle spát…Zítra mají být bouřky a deště, tak uvidím. Čeká mě nejtěžší úsek Ďáblovy schody.
Zbytek v komentářích u fotek.
