Ultralight hikeři nůž nemají. Burákové máslo si na pita placku mažou kreditkou. Nejsem ultralight hiker a nože mám dva.
Mini Victorinox – ten nosím v lékárničce. Má jeden nožík s pilníčkem na nehty, nůžky, pinzetu a plastové párátko. Nehty poničené drápáním se sněhem Washingtonu neuříznete velkou kudlou. Koledujete si o to, že si uříznete celý prst. Na puchýře taky potřebujete něco, co před dvěma dny v cililizaci nekrájelo salám. Pinzetu jsem nikdy nepoužil a párátko také ne.
Multitool – pro mě stejné, jako pro někoho mobil. Nevyjdu bez něj ven, natož na hřebenovku. Původně jsem měl Leatherman wave tti. Je na hike těžký, v průběhu hiku Oregonem jsem se odměnil novým multitoolem – Leatherman Arc. Hádejte, kde ho vyrábějí – v Oregonu. Chlubí se nápisem „Made in USA“ a to výrobku propůjčí jen tehdy, pokud ho opravdu v USA vyrábíte.
Jeho hlavní výhodou je fakt, že všechny nástroje je možné otevřít jednou rukou. Chce to trochu tréninku, ale vyplatí se. Často si potřebujete něco podržet jednou rukou a až ve chvíli, kdy to máte připravené, si vzpomenete, že potřebujete nůž. Nebo šídlo, nůžky… Arc je lehčí, všechny nástroje se dají otevírat s lehkostí. Přesně, jak potřebujete, když multitool opravdu potřebujete.
Ze všech nástrojů LEatherman Arc jsem nepoužil ani jednou jen pilku na dřevo. Ironie, co?
Archaický otvírák na konzervy? Hádejte, na koho v hiker boxu čekaly konzervy :-). Moc hikerů otvírák na konzervy s sebou nemá a tak zůstaly na mě. Obchodně bych to nazval konkurenční výhoda.
Nůžky se hodí na nehty, diamantový pilník na nehty na rukou a hrubý pilník na nehty na nohou. Nevěřili byste, co dlouhé šplapání v pohorách s nehty udělá.
Šídlo potřebujete na vrtání dírek – do pásku, do řemínků trekových holí…
Šroubováky – no minimálně jednou do měsíce na utažení šroubků v brýlích.
Kleště? Všude tam, kde potřebujete něco pevně chytit a ruce na to jsou slabé nebo jim to klouže. Třeba pořádně utáhnout uzel na provazu.
Vrchní hrana multitoolu slouží jako kladivo, čelisti v rozevřeném stavu jako svěráček – na stisknutí patentků, ohnutí drátu, narovnání ohnutého hřebíku.
Leathermman Arc má početnou obec fanoušků, kteří pro něj vymýšlejí často velice chytrá rozšíření. Ta, co stojí zato, na svém noži mám.
Mini svítilnu, křesadlo, skalpel. A pozor, digitální multimetr a teploměr v jednom – jako náhradní bit do šroubováku. Využívá vodivosti nože, v některých případech elektrického odporu lidské kůže, místo displeje s vámi komunikuje mikro led – pro odečtení napětí nebo teploty okolí počítáte záblesky. Je to jednoduše geniální.
Mini svítilnu mám nastavenou tak, že problikává mikrozáblesky v pravidelných intervalech. Asi jako poziční světla letadla. A přesně k tomu účelu může sloužit na multitoolu. Vždycky i za úplné tmy víte, kam pro něj sáhnout.
S multitoolem je to tak, že sem tam ho použijete a berete to jako samozřejmost. Jak je užitečný si uvědomíte v momentu, kdy ho nemáte.
Multitool nosím v brašničce, která obsahuje něco, čemu Češi říkají KPZ – krabička poslední záchrany. Anglicky je tomu nejblíž termín EDC (Every day carry) – to, co s sebou nosíte každý den, celý den. Její obsah nejspíš rozeberu jinde.
Moje rodina nožů se nedávno rozrostla o pořádný, velký nůž. Na hřebenovku je to už příliš, ale do přírody, do lesa… Máte s sebou kus pořádného železa. To se občas může hodit.
Tady se už dostáváme trochu mimo a do hodně složité oblasti, tak jen velice krátce. Vykašlete se na nože, které mají dutou rukojeť a v ní takzvané survival pomůcky. Většinu z nich nikdy nepoužijete a nejspíš při první příležitosti, kdy za nůž pořádně zaberete, se rukojeť ulomí.
Potřebujete nůž, který má tlustou čepel, jejíž ocel prochází celým nožem. Fulltang se tomu říká.
Potřebujete nůž z ocele, která je tvrdá, rychle se neztupí a nekoroduje.
To pokud chcete parťáka, který vás v lese podrží.
Věnoval jsem se nožům a typům ocelí poměrně dlouho, než jsem si vybral. Prakticky půl roku od té doby, co jsem se vrátil z hřebenovky. Nůž švédské firmy Fällkniven, S1x.
S trochou praxe s ním naštípete dříví na oheň, dá se použít jako páčidlo no a pak vše, co od nože normálně očekáváte. Řeže, krájí a hlavně – je hrozně těžké ho ztupit. Kobaltová ocel, kterou zvládají připravit jen v japonských slévárnách. Specifický tvar čepele, který tomu dali Švédi. Menší verzi tohoto nože mají ve výbavě piloti švédské armády – jako nůž na přežití.
Na závěr jedna vlastní zkušenost a rada – do doby, než ho perfektně zvládnete a navnímáte, je nůž jen kus železa. Duši mu dává majitel. Musíte s ním umět poslepu, oběma rukama. Pak vám to vrátí.
