Včera večer se vedly intenzivní debaty všech hikerů, co dál. Okolo nás, v horách je to nebezpečné i pro největší profíky. Čeká nás sekce, která má 170km. Sněhem. Není kam odbočit. Takže buď ujdete denně 30km a půjdete to sedm dní, nebo 20km a půjdete to devět dní.
Na vysvětlenou – denně potřebujete cca 1kg jídla, časem víc a víc. Nedejbože abyste si špatně spočítali kalorie. To pak okusujete hlady i trekové hůlky. Takže tady je ten zakopaný pes. Čím pomaleji jdete, tím víc jídla na zádech, tím těžší batoh, tím jste pomalejší… Anglicky bych řekl „dead end“
Převýšení 1600m denně. Sněhem. Bál jsem se toho úseku už doma a oprávněně. Zkusila to zatím jedna skupina profíků a ještě se neozvali (samozřejmě tam není signál, ten tu není nikde). Update – ozvali přes satelit kamarádům, dochází jim jídlo a jsou uprostřed sekce.
Aby toho nebylo málo, zásoby pro tenhle úsek si musíte poslat napřed na místo, kde se nedá nic koupit – Stehekin na břehu jezera Chelan. Mám to na mapě na konci blogu. Dostanete se tam pěšky nebo lodí… Pokud si pošlete špatné složení jídla (co sakra budu jíst za 14 dnů?), máte smůlu. Pro mě to byla logistická noční můra. Tohle se chodí, když už máte rozchozené nohy, ne na začátku. Ne když jste porvé Idahoan potatoes jedli včera. Ne když je to zapadané sněhem.
Výsledek? Jedeme do Wenatchee, přespíme na hotelu, ráno půjčujeme auto a jedeme za teplem do Oregonu. Mezi Washingtonem a Oregonem je město Cascade Locks, se známým Mostem Bohů (Bridge of Gods). Tam zjistíme, jak to vypadá v Oregonu a posuneme se tak daleko, abychom vpohodě přešli Oregon beze strachu ze sněhu. Z hranice mezi Oregonem a Kalifornií se vlakem vrátíme do Seattlu a pomocí Trail Angelů do Mazamy. A dojdeme, co jsme teď museli přeskočit. To je plán, ale ty tu vydrží maximálně den.
Meander – trail angel, co se dočasně stará Lions Den, mi nabídl , že mi schová přebytečné věci u sebe a pošle, kam bude třeba, nebo se potkáme znova Lions Den. To je fajn, mám o starost míň. Dal jsem mu Reiki a podle všeho mu to pomohlo. Mám tu teď přítele na západním pobřeží, jak jsem si přál.Veze nás do Wenatchee, čtyři hodiny cesty. Tam se ubytujeme a jdeme na pivo. Chlapy zvu. Zůstali jsme tři mušketýři, Madeleine zůstala v Lions.
Cestou jsme nabrali hikerský pár – E. T. a jeho dívka. Spolu jsme ve Wenatchee zašli na večeři do Mexické restaurace. Byla to bašta a kdybych plynulé americké angličtině zbytku skupiny rozumněl, tak i zábava.
večer jsme začali řešit, jaké balíčky s jídlem si kam poslat. Byl to docela stres a skončili jsme po půlnoci. Moc tu do rozhodování zatím nezasahuju, pozoruji a učím se. Je to logistický oříšek-musíte odhadnout, jak rychle půjdete, znát místa, kam se dá poslat balíček (resupply point), kde se dá nakoupit a kde ne. Nesmí vám dojít jídlo a nesmíte mít jídla moc ani v batohu, ani na resupply pointu. Doručení. Kupovat v horských střediscích je drahá sranda, pokud vůbec mají něco víc, než jen oříšky. Až vám někdo řekne, že se na PCT připravoval rok a půl, nemějte ho za blázna. Nemějte mě za blázna.
