Dneska byl cíl jasný, projít se po Golden Gate bridge, než přijde Karl mrak. Takže žádné pěšky z hostelu, rychle autobusem co nejblíž. Městaké linky za dva a půl dolaru jsou vpohodě, zastávky jsou značené dobře. Pak jsou tu ale linky s číslem sto a výš, tam se platí 11,5$ (pozor, pokud si při výstupu netapnete mobilem o čtečku, strhne se vám celých 11,5$) a najít zastávku tohodle autobusu je docela dřina. I podle Google maps. Ale zvládl jsem to, autobus končí u paty mostu. Most má skoro dva kilometry, krásná procházka. Podívejte se na videa na instagramu, docela se mi povedly. Až tak, že mě tam někdo místní začal propagovat.
Za mostem je plošina, kde jsou záchody (😉) a pěkná vyhlídka. Prodávají tam i hotdogy, párky pečou přímo na ulici. V tomhle vedru do toho nejdu. Zato jsem si všiml, že do kopců nad městem vede silnice a na několika místech na ní je hodně aut, evidentně hezké vyhlídky. Jdu tam. Sice s sebou nemám vodu, k jídlu jen banán, ale už nejsem v divičině🙂. Cesta až nahoru má 4km a jsem jediný, kdo to šlape pěšky. To je taková paráda být v kondici a do takového kopce se vůbec nezadýchat…Nahoru jezdí poměrně hodně aut a cyklisti. A pak já. Byly tam pasáže, kdy bylo stoupání tak velké, že jsem byl stejně rychlý jako cyklista vedle mě.
Vyhlídky stojí zato, čím jsem výš, tím je to hezčí. Na jedné se zapovídám s, kamarádkou, je z toho diskuze na hodinu. Oba jsme,za poslední měsíce povyrostli… Nahoře je bývalá pevnost a taky se tam dozvídám, že kopec má jméno. A teď se podržte, jmenuje se Hawk Hill. Můj kopec 😍. Z vrcholu je vidět na oceán, Pacifický oceán. Začíná se na něm formovat mlha, která se nejspíš k večeru promění v mrak a přikryje San Francisko. I na tu dálku je slyšet hluk příboje.
Směrem za kopec se táhnou kopce, někde tam je Muir Woods National Monument a obří stromy Červeného lesa. Redwoods. Vede tím směrem kde mně cesta a vidím, jak se vine kopci za horizont. Nedokážu vám přiblížit, co mi ten pohled dělá okolo srdce. Bolí to a stýská se mi. Po lese, jezerech a slunci, co zapadá mezi horami. Je ze mně divoch, co smutní po divočině. Asi už nikdy nebudu stejný, jako před hřebenovkou. Já to nepíšu kvůli tomu, aby se to dobře četlo. Mě u toho tečou slzy a snažím se zůstat potichu. Je po půlnoci a okolo mě spí asi pět dalších spolunocležníků. Sakra… 😢.
Přinutím se otočit od hor na horizontu a nastoupit cestu dolů.
Mimochodem, asi vypadám docela drsně, minul jsem vysvaleného kluka, na sto procent voják, tipuju podle atletické postavy mariňák nebo special forces. Zvedl jsem k němu oči schované za Wiley X brýlemi a kluk mě zasalutoval… Dobře já…
Dělá mi to dobře a budu si to pamatovat.
Dolů to šlo ještě líp, než nahoru, i s mostem šest kilometrů. Na druhém konci mostu je kavárna, dávám si tam kafe a zeleninovou mísu s vajíčkem, kuřetem a avokáda. 19 dolarů. Fuj.
Pak už autobusem až před hostel. Došly mi jogurty, běžím ještě do SafeWay. Samozřejmě nezůstalo u jogurtů, kupuju si dvě jablka do jogurtu k snídani, pomerančový džus (viděli jste někde v americkém filmu v čem mají doma v lednici mlíko? Maj v tom u džusy… ) a litrovku mátové zmrzliny s čokoládou. Ještě mě to nepřešlo…
A opět nastává trailové salto mortale. Přijdu na hostel a tam Lost&Found sedí s klukem, tipuju Ind (špatně, je z Brazílie) a Ind jí právě vysvětluje implementaci umělé inteligence do do jejího blogu z PCT. Skoro zapomenu dát zmrzlinu do mražáku. Během několika minut natáhl informace z vybrané části blogu do AI asistenta a vytvořil podcast, kde si dvě AI entity perfektní angličtinou povídají o tom, co Lost&Found zažila na PCT a komentují to. Je to naprosto přirozené, nepoznáte, že je to generováno umělou inteligencí. Posloucháme sedmiminutový podcast jako uhranutí. Podotýkám, AI čerpá jen z textu článku z blogu.
Vývoj AI sleduju a byl jsem před cestou do USA zvědavý, kam se to celé přes léto posune. Už to vím a je to šílené. Nabízím zmrzku, posloucháme Inda a baštíme třema lžičkama rovnou z kelímku. Spoiler, Ind to celý sežral skoro sám. Osm dolarů v čoudu😂. Měl jsem to mít na, další dva dny… Moje chyba, když něco nabídnu, musím se smířit s následky.
Ind zůstává zítra skoro celý den, domlouvám se s ním na „školení“. Chci se pořádně zorientovat a než se znova zapojím do pracovního procesu, osvojit si co nejvíc. Jako uživatel, samozřejmě.
Připojují se k nám další, holka z Číny, kluk z Tajwanu a další odtud, z USA. Ten rozumí architektuře čipů, které se používají k AI a je z toho fantastická diskuze. Ind má hodně blízko k ezoterice a bravurně propojuje AI s duchovnem. Diskuze a hlavně atmosféra, která se z toho vyvine, mi zůstane v paměti jako jeden z nejsilnějších momentů mého pobytu v USA. Sešli jsme se tu duchovně vyspělí lidi z celého světa. Každý se trochu pereme s angličtinou a jak poměrně složité myšlenky převést do angličtiny. Pereme se s tím moc dobře až do půl dvanácté. Je půl druhé v noci a já na tu krásnou diskuzi pořád ještě myslím.
