Tohle téma potřebovalo úvod. Vysvětlit, jak moc je důležité, jestli se dostanete k čisté vodě, nebo ne. Přečtěte si nejdřív předchozí článek o vodě a jídlu.
Proč filtrovat vodu.
Filtrování vody je opravdu velké téma. Článek postavíme na faktu, že filtrování je potřeba. Jsou hikeři, kteří pijí vodu bez přefiltrování. Do treku na Pacifické hřebenovce jsem přemýšlel o tom, že je to všechno jen marketing a uměle vytvořená díra na trhu.
Pro filtrování mluví několik argumetů : ne vždy máte k dispozici potok s čirou vodou nebo pramen, studánku s nápisem – jsem pitná. Ve většině případů se spíš setkáte s pomalu plynoucím potokem, jezerem, řekou. V horším případě s kaluží, vodní keškou, na které máte napsáno „bez přefiltrování nebo převaření nepít“, horským potokem s názvem Milky river (Mléčná řeka) a hádejte, od čeho dostala název „mléčná“. Je tak prudká, že proud s sebou bere všechno. Krom+ faktu, že ji musíte přebrodit, potřebujete si z ní nabrat vodu. Pak tu máme krávy, vysokou zvěř, prostě všechna zvířata, jejichž výkaly a moč se do vody můžou dostat. Nevidíte tak daleko proti proudu nebo do svahu, abyste odhadli, co všechno se mohlo vykálet nebo vymočit tam, kam nevidíte. Ve stojaté vodě se množí sinice, bakterie a všechna možná havěť. Jestli jste četli předešlý článek, určitě vám v paměti zůstala chcíplá krysa ve vodní kešce. Další voda mohla být o 30km dál, jiná nebyla…
Tohle by jako argument pro filtrování vody mohlo stačit.
K pitné vodě se můžete dostat v zásadě dvěma způsoby. Tím, že vodu proženete filtrem s tak malými otvory, že vše, co by vám mohlo ublížit, zůstane před filtrem. Nebo vše, co je ve vodě škodlivé, zlikvidujete chemicky. Nebo použijete obě metody, pokud se opravdu bojíte.
Chemické čištění vody.
Na chemické čištění jsou chlorinové tablety – za tři měsíce jsem je nepoužil ani jednou, ale měl jsem štěstí. Nikdy se mi neucpal filtr, nikdy jsem nemusel pít z kešky s chcíplou krysou, ani z louže. Ale tablety jsem s sebou měl a na konec článku připojím link. Vojáci budou vědět, chlorinové tablety jsou tuším v jejich povinné výbavě. Voda je pitelná, ale chutná hnusně a smrdí. A pokud berete vodu z kaluže, stejně ji musíte prohnat přes kapesník, ponožku, kus látky. Jinak pijete vodu nezávadnou, ale s bahnem.
Tak to by byly tablety. Mějte je vždy s sebou. Vždycky.
Vodní filtr.
To, co má 99,9% thru-hikerů je vodní filtr. Je jich neskutečné množství, ale všechny fungují na stejném principu. Na jedné straně je špinavá voda, ta protéká filtrem a na druhé straně vytéká voda čistá. Z principu to znamená, že filtr se špiní, ucpává. Až se jednou ucpe a buď máte s sebou náhradní filtrovací vložku, nebo musíte přejít na tablety a v nejbližší civilizaci si koupit vložku novou.
Většina dnešních filtrů pracuje na principu nanovláken – miniaturní dírky o velikosti v nanometrech, kterých je ale tolik, že ve finále zajistí rozumný průtok vody. Rozumným průtokem vody se myslí cca litr za minutu. Je zřejmé, že průtok se postupně snižuje, jak se filtr zanáší. Tam, kde jste na začátku s novým filtrem strávili několik minut pro přefiltrování tří litrů vody, při zanešeném filtru strávíte klidně půl hodiny. Pokud máte nevhodný filtrační systém, tu půlhodinu strávíte na břehu jezera, nahnutí nad hladinu, s obrovským mračnem komárů okolo sebe.
Já jsem zpočátku měl nevhodný filtrační systém a trpěl jsem jak zvíře. Moc se o tom v mých zápiscích nezmiňuji a vlastně vůbec nevím, proč.
Nejhorší systém je ten, kde musíte do vody ponořit hadičku, a pomocí pumpování přečerpávat vodu přes filtr do nádoby. Představte si to : jste na břehu jezera, potřebujete se dostat kousek od břehu, kde je větší hloubka. V žádném případě nemůžete do vody vlézt – zvířili byste bahno a zvířené bahno znamená ucpaný filtr. Takže si najdete spadlý strom, po jehož kmeni se dostanete dál od břehu. Tam si kleknete, snažíte se držet hadičku pod vodou, zároveň držet druhou hadičku v nádobě na čistou vodu a přitom obě ruce potřebujete k tomu, abyste pumpovali… samozřejmě se snažíte nespadnout z kmene do vody. Je to přesně tak komplikované, jak to tady popisuji. Když se k tomu přidá skoro ucpaný filtr, únava z celodenního pochodu a miliony komárů, stane se ze získávání pitné vody peklo.
Ještě větší legrace nastane, když se snažíte dostat vodu z malého pramínku. Není kam ponořit hadičku… Ty nejmenší zdroje vody fungují tak, že ve skoro vyschlém pramínku, který sotva zvlhčuje kameny, přes které teče, položíte lístek ze stromu. Část pramínku přinutíte téct přes lístek a z něj doslova po kapkách sbíráte vodu. Třeba dva litry a třeba půl hodiny. Ale to pomocí hadičky opravdu nenasbíráte.
Vystřídal jsem dva podobné vodní filtry, než mi došlo, že takhle to nezvládnu. Trvalo mi to asi měsíc…
Prvním systémem, který jsem si přivezl ještě z domova, byl filtr od firmy Life Saver. Přes půl kila těžký s klasickou pumpičkou. Když se mi rozbilo sítko, kterým se filtrovaly velké nečistoty a bahno a došlo mi, že se mi vnitřní filtr zanese během pár dalších filtrací, koupil jsem si nový. Od firmy MSR, opět hadička do vody, za filtrem druhá hadička do lahve na čistou vodu. Místo klasické pumpičky se voda proháněla skrz filtr mačkáním pružné plastové části rukou. Vemte si do ruky tenisák a mačkejte. Dvacet minut. Takže ještě horší volba.
Kdybych vám rovnou doporučil vhodnou filtraci, kterou normální hikeři normálně používají, možná byste si taky chtěli nejdřív vyzkoušet nějakou alternativní metodu. Takhle to snad neuděláte.
Tyhle typy filtrů nejsou vyloženě špatné. Jen nejsou vhodné pro dálkové pochody. Jsou dobré do kempu, do auta. Ne na břeh jezera, bahnité tůňky nebo pramínku, který skoro nejde najít.
Systém dvou lahví.
To, co potřebujete do divočiny je systém dvou lahví. Jedna na špinavou vodu, na ní připevněný filtr a pak druhá lahev na čistou vodu. A víte, kde spočívá kouzlo systému dvou lahví? Popadnete lahev na špinavou vodu, naběhnete na břeh jezera mezi komáry, rychle naberete vodu a utečete do lesa. Nebo do hamaky. A tam si v klidu přefiltrujete vodu do druhé lahve. Nebo si špinavou vodu nesete s sebou až do suchého kempu a tam si ji v klidu přefiltrujete. Hlavně si nesmíte poplést nádoby na špinavou a čistou vodu.
Teď vám popíšu finální stav, kdy jsem už zmoudřel a najel na výše popsaný systém dvou lahví.
Ve Washingtonu a Oregonu bylo většinou vodních zdrojů dost – bylo to dané hlavně roční dobou – tály ledovce a v krajině byla spousta vody. V Oregonu i stovky jezer. Většinu času jsem tak mohl šlapat na jeden litr vody. Dvě půllitrové nádoby z měkkého plastu, uložené v kapsách bederního pásu. Na špinavou vodu jsem měl litrovou nádobu z měkkého plastu a pro případ, že jsem spal v suchém kempu, měl jsem v batohu ještě dvoulitrový vak na čistou vodu. Tenhle setup mě zajistil 4litry vody a vystačil jsem s ním až do Severní Kalifornie. Dole v poušti bych musel přikoupit další dvoulitrový vak, někde by asi ani 6litrů nestačilo…
Na filtraci jsem používal filtr BeeFree od firmy Katadyn, ani to nebylo úplně standardní, naprostá většina hikerů měla filtry od firmy Sawyer. Nicméně BeeFree měl svoje výhody – dal se propláchnout a tím mu prodloužit životnost a průtok vody byl tak dobrý, že jste mohli vodu rovnou pít z filtru vložením do úst. Vodu jste skrz filtr dostávali tak, že jste stlačovali nádobu na špinavou vodu. Vyvinuli jste tlak a voda se filtrovala.
Spousta hikerů používala systémy, kdy jste vak se špinavou vodou zavěsili výš a gravitací se voda protlačila skrz filtr do nádoby na čistou vodu, která byla níž. Nabízí to Sawyer i Katadyn. Nepřišel jsem tomu na chuť, zdálo se mi zdlouhavé čekat, až gravitace odvede svoji práci.
Všechny zmíněné systémy vyžadují, abyste používali pokud možno co nejčistší vodu. Čím špinavější voda, tím rychleji se filtr zanese. Náhradní filtr stojí kolem 800-1000Kč. Ucpete ho klidně během pár týdnů. Nesmí zmrznout – popraská a přestane filtrovat. V praxi to znamená, že v teplotách okolo nuly jste ve spacáku dva – vy a filtr na vodu. No vlastně čtyři, ještě powerbanka a plynová kartuše :-D.
Tuhle kešku obsluhuje Trail Angel Jay Go. Je to fenomén, který celou sezónu obětuje pomoci hikerům. V místech v pohoří Sierra, kde zpravidla hikerům dochází jídlo, chodí proti nim s batohem plným jídla… Mimochodem, k téhle kešce to je po silnici autem cca 2hodiny…
Katadyn Pocket
Je jeden unikátní filtr, u kterého se nemusíte bát, že se ucpe špinavou vodou. Katadyn Pocket. Pracuje s keramickým filtrem a stříbrem, filtrované nečistoty z povrchu keramiky očistíte houbičkou. Přefiltruje okolo 50.000l vody než ho obrousíte tak, že potřebuje vyměnit. Nicméně váží přes půl kila a stojí okolo 10.000Kč. Je to klasika, která se vyrábí – pozor – už od roku 1936. Ano, 90let. Žádný plast, vše kov a keramika. Švýcarská kvalita. Používají ho záchranné jednotky a příslušníci armád USA, Švýcarska a dalších zemí. Nemá konkurenci. Nicméně je to systém pumpička. Na Amazonu ho teď mají se slevou 3000Kč – za cenu zhruba 7 standardních filtrů máte systém, který vám vydrží celý život. Pokud se chystáte na kratší cesty, kde vám nevadí půl kila navíc a smíříte se s pumpováním, doporučuji. Už ho mám doma a jsem z něj nadšený. Dá se použít v systému dvou nádob (špinavá a čistá voda). Nicméně místo malého filtru který váží cca 30g, máte najednou kolem 700g zátěže navíc. Na druhou stranu neselže. Dá se očistit a jedete dál. Náhradní filtrační kartuše k jakémukoliv vodnímu filtru stojí okolo 1000Kč. Pokud máte smůlu, ucpete ho špinavou vodou během jednoho týdne. Investice do tohoto filtru se vám tedy může vrátit za necelé dva měsíce outdoorových dobrodružství. Vaše volba…
Poslední poznámka – už jsem to v tomto článku psal, ale je to důležité. Všechny filtry, které znám, je nutné chránit před mrazem. Je v nich voda a ta, pokud zamrzne, filtr uvnitř roztrhá a znehodnotí. Pokud jste na hřebeni v teplotách okolo nuly, filtr dejte k sobě do spacáku. Přidejte plynovou kartuši, powerbanku. Pokud jde teplota hodně pod bod mrazu, dejte si do spacáku i vaky s vodou.
