24.1. Když jste sám a v průšvihu.

Jak zvládnout krizové situace.

Tohle jsem měl napsat po návratu jako první. Asi jsem si musel ten stav připomenout a to se teď stalo. Mám chřipku a vysoký horečky. Je jedno, že jsem doma a ne v lese. Zjistil jsem, že nepotřebuju nic víc, než co jsem měl tam když mi bylo zle.

90% je v hlavě. Pokud jste si ji nesrazili při pádu ze svahu a jste schopný myslet, je to OK. 90% je v hlavě. Udržte ji v klidu a zvládnete to. Jediný moment, kdy jsem se na hřebenovce opravdu vyděsil, byl moment, kdy jsem zjistil, že začínám propadat špatným myšlenkám. Bylo to ve Washingtonu na hřebeni v bouřce, šlapal jsem dva dny v dešti, hlubokém sněhu a v teplotách blízkých nule. V momentu, kdy jsem se rozhodl, že to otáčím a nedojdu k hranici s Kanadou, mi taky zároveň došlo, že to mám po hřebeni sněhem a mlhou minimálně dvě hodiny cesty k místu, kde můžu pověsit hamaku a že toho mám dost. A že pak ještě dva dny neskutečně těžkým sněhovým terénem. A začal jsem myslet na to, že to nezvládnu.

Tak popořadě, ať to má nějaký smysl. Jestli to pomůže jedinému člověku, tak budu rád. Není to návod na přežití, jak si rozdělat oheň a opatřit jídlo. Je to o tom, jak jako obyčejný člověk s batohem na zádech můžete zvládnout krizi. Nejde jen o divočinu v USA. Vyražte si na trek okolo Orlíku a zjistíte, že tam není signál…

Výchozí podmínky – je vám fyzicky blbě. Funguje vám navigace, máte mapu, jste se schopný pohybovat. Máte jídlo a nějakou vodu. Máte horečku, jste slabý a k lidem to máte dva dny cesty. Jak udržet hlavu vpohodě? Musíte jí ošálit. Prvně – dejte jí co nejvíc informací. Koukněte do mapy, kde je nejbližší voda, kde je nejlbližší místo, kde se dá kempovat. Dejte si něco dobrého, co si obvykle schováváte na večer. Kus čokolády, sušené maso, cokoliv co máte s sebou. Vychutnejte si to. Jestli jste v oblasti mimo signál, předpokládám, že máte satelitní komunikátor a v nejhorším případě si přivoláte pomoc. Jestli ho nemáte, nejste normální. Nebojte se to SOS tlačítko zmáčknout, ale věřte mi, pokud nemáte něco zlomeného, zvládnete to. Satelitní komunikátor je ale dobrý ještě na jednu věc. Můžete napsat blízkým, že je vám blbě, že máte potíže. Napište to všem, na které si vzpomenete. Strašně se vám uleví a ještě víc, až vám někdo napíše nazpátek. Nebojte se je vystrašit, teď opravdu potřebujete jejich účast. Vaše hlava ji potřebuje a vy potřebujete hlavu. A teď dál. Musíte hlavu ošálit. Přesvědčete se, že jakmile dojdete do civilizace, končíte a letíte domu. Představujte si to a těšte se na to. Tak, hlavu jsme naladili do módu těšení, v břiše je nějaká dobrota. Jste schopni vyrazit a zvládnout to. Dojdete do místa, kde se dá kempovat. Opět potřebujete zasypat hlavu informacema. Naplánovat další den. Naplánovat jídlo. Máte horečku? Pokud vám třeští hlava, máte přes 38C. Tělo začíná bojovat, jinak vám ta informace k ničemu jinému není. Ale je to informace. Při vysokých teplotách vás může bolet celé tělo (protože jsou přetížená játra, vysvětlím později). To je špatné pro to, abyste udrželi hlavu vpohodě. V batohu byste měli mít něco na potlačení bolesti. Ibalgin, aspirin. Dejte si ho. V batohu musíte mít suché prádlo na noc. V kompresním nepromokavém vaku, Seatosummit dělá výborné a lehké vaky. Nechoďte do lesa se spacákem jen tak nacpaným do batohu, chraňte si ho nepromokavým vakem. Musíte si na ráno odpočinout a to v mokrém oblečení a mokrém spacáku nejde. Pokud máte promočené věci, nesnažte se je usušit ve spacáku. Jde to, ale pokud vám provlhne péřový spacák, nezahřejete se. Nemyslete na to, že se ráno budete oblékat do mokrého. To je ještě daleko.

Kromě ibalginu jsem měl i antibiotika ale ty použijete spíš v momentu, že se zraníte, rána zarudne a začne hnisat. Že je zle zjistíte tak, že rána smrdí. Nebojte se do rány strčit prst a čuchnout si. Nikdo vás neuvidí. Pak antibiotika ihned nasaďte.

Vystačil jsem si se dvěmi věcmi. Ibalgin a olej z hřebíčku. Hřebíčkový olej je fantastická dezinfekce a stačí ho opravdu málo. Pokud máte horečku a tělo bojuje s infekcí, pomožte mu tím, že vyčistíte od bakterií ústní dutinu. Ty se tam dostávají s jídlem, vodou, tím, že se olizujete. I zbytky jídla mezi zuby pomáhají množení bakterií. Normálně si s nimi tělo poradí, ale teď potřebujete pusu čistou. Vemte hřebíčkový olej, dejte si kapku na prst a strčte si ho do pusy. Jako lízátko. Pokud to pálí (a většinou to pálí jako čert) je to indikátor toho, že se v puse něco děje. Nepolykejte co nejdéle to půjde. Pomožte si jazykem a dostaňte olej se slinami úplně všude. Ideálně i na mandle, pokud dokážete potlačit dávení a necháte stéct sliny do krku. Pálí to staršně a potečou vám slzy, ale efekt je okamžitý. Hřebíčkový olej použijete i v případě, že máte problém s dásněma, afty, nebo vnější zranění. Mimochodem, díky hřebíčkovému oleji lidé přežívali morové epidemie. Najděte si na internetu historii oleje, kterému se říká Thieves (zloději).

Další moc důležitá věc – udržujte hlavu v teple. Když tělo bojuje s nemocí, stahuje energii k místu problému. I z hlavy. Ta vás pak studí a bolí a je náchylná na sekundární patálie, jako je rýma. Sedím doma v teple a stejně mám na hlavě kapucu mikiny.

A teď prosím vydržte trochu ezoteriky. Udělejte si kurz Reiki. Stačí první stupeň, je to levné, hotovo je za pár hodin a ruce už vám budou hřát napořád. I na vás. Pokud máte infekci, tělo pomocí bílých krvinek likviduje viry a bacily a je pak na játrech a ledvinách, aby ten odpad z krve odfiltrovaly. Játra pracují na plný výkon a vy jim můžete pomoct. Lehněte si na záda do spacáku, ruce si přiložte na žebra pod prsa a drže je tam, co nejdéle to jde. Tam někde pod žebry jsou játra a samozřejmě taky plicní laloky. Kromě jater tak posílíte i průdušky, kde se bacily hodně usazují. Reiki vám doslova může zachránit život. Víte, co je kocovina? Játra, přetížená filtrováním jedu (alkoholu), nestíhají a v krvi zůstává odpad. Něco podobného se děje při zdolávání infekce. Pozor – nejste doma pod peřinou. Jste ve stanu nebo hamace 50 kilometrů od civilizace a ráno se budete navlékat do mokrého oblečení. A venku jsou dva stupně nad nulou. Všechno se počítá, všechno může způsobit, že misky na vašich životních váhách se zhoupnou směrem k „zvládl jsem to“.

Jeden z momentů, když jsem se ve veřejném kempu nakazil nějakou infekcí a dost jsem v lese trpěl, jsem zvolil opačnou taktiku. Už jsem byl přes měsíc v horách a nohy si už osvojily schopnost šlapat samy. Trail legs se tomu říká. Bylo mi hodně blbě ale napadlo mě, že musím co nejvíc zregenerovat nohy. V lese se pořád řídíte intuicí, neřešíte, co má a co nemá smysl. Víc jak tři hodiny jsem pomocí Reiki regeneroval nohy. Jednu ruku dáte pod kyčel, druhou na chodilo a necháte Reiki, aby nohy nabila. Technicky to není až tak krkolomné, ve spacáku není až tak velký problém ruce na příslušných místech udržet. Druhý den jsem se přes den soustředil na tělo a nohy jsem prostě nechal, ať šlapou. Od určitého momentu jsou jak věrný kůň. Naučíte se je mít rád nějak jinak, než doposud. A věřit jim.

Když musíte šlapat v horečkách, dejte si pozor na srdce. Je to pro něj obrovská námaha, řešit lezení po horách a zároveň infekci. Nedovolte mu dostat se do vysokých tepových frekvencí. Nejspíš máte nějaký sporttester jako jsou hodinky Garmin nebo Suunto. Hlídejte si tep a odpočívejte klidně každých několik desítek metrů. Je nebezpečí, že si srdíčko poškodíte.

Nasadili jste tenhle survival mód a rvete se několik dnů s Cestou a najednou jste v průsmyku kde jezdí auta a vy stopujete do civilizace. Jste na sebe nesmírně pyšní, neskutečně. Nevíte, jak a komu to sdělit, nejde to. Tak ten pocit zůstane ve vás. Už navždycky. Pocit, že zvládnete cokoliv.

Translate »