Ahoj věrní, berte to jako výkop – start se blíží a je třeba začít makat :-). 12.července vyrážím od Harts Pass směrem ke kanadské hranici. Ano, opět. V roce 2024 jsem začal příliš brzy a málem jsem tam umřel. Washington jsem pak musel přeskočit, podmínky byly opravdu brutální a zralé na saně a psí spřežení. Jestli vás napadly sněžnice, tak ty by nepomohly. Nejdelší etapa má přes 160km mezi místy, kde si můžete doplnit zásoby. To je šest dnů v případě, že jdete 27kilometrů denně. Pro zdejší – představte si, že každý den těch šesti dnů začnete pod Vysokými Tatrami ve Smokovci, vylezete nahoru a celý den jdete v těchto horách. Ve sněhu. Celý týden. Do batohu se vejde jídlo tak na sedm dní. Potřebujete zhruba 1kilogram jídla na den. Prostě pomalu jít nemůžete, došlo by vám jídlo. Víc jídla než na týden do batohu taky nedáte, je to moc objemné a těžké. Bez jídla není energie na chůzi v horách, bez jídla končíte, zbývá SOS tlačítko na satelitním komunikátoru a helikoptéra. Takže zapomeňte na sněžnice, jsou pomalé.
To, co jsem napsal výše, vám může napovědět, že 150dní před startem je opravdu tak tak, abyste se dostali do kondice. Jak se dostat do kondice? Před minulým pokusem přejít USA jsem rok před cestou začal s jógou, pak přepnul na kruhové tréninky vlastní vahou a běhání po schodech v paneláku. Čtyři měsíce před samotným startem jsem začal pravidelně chodit.
Tentokrát jsem přípravu záměrně neodkládal. Začal jsem prakticky v momentu, kdy mě zaměstnavatel dal výpověď a já najednou zjistil, že nejsem vázaný pěti týdny dovolené… Celý rok 2025 jsem se trápil tím, jak se dostat zpět na hřebenovku, když mám jen pět týdnů dovolené a tu ještě chci rozložit mezi moje outdoorová dobrodružství a rodinu. Život má smysl pro humor, vyřešil to za mě a bravurně :-).
Takže mám pět měsíců do startu. Měsíc před startem musíte tělu dát oddech a možnost se skonzolidovat, takže mám 4měsíce na fyzickou přípravu. Tak tak… So so pro anglicky mluvící, bůhví, jak to bot přeloží.
Specifika absolvování hřebenovky ze severu (SOBO) jsou v tom, že nemáte možnost se rozchodit v poměrně nenáročném terénu pouště u mexické hranice. Nemáte možnost po několika týdnech si to rozmyslet, nemáte možnost si „odskočit“ do města několikrát týdně. Spadnete do opravdu těžkých podmínek pohoří Severní Kaskády, už druhý týden pochodu vás čeká úsek, kde musíte šlapat šest dnů denně 27 a víc kilometrů abyste měli šanci se dostat do civilizace, než vám dojdou zásoby. A mračna komárů – v červenci je v Severních Kaskádách jaro…
Jo, a nesmím zapomenout, že mi je 58let a chodím „na těžko“ – nejsem fanda do ultralight chození, mám rád svoje pohodlí.
Jako výkop to stačí, příště se rozepíšu o fyzické přípravě (právě jsem skončil hodinový kruhový trénink a klepou se mi nohy :-D). Celý rok jsem pracoval na snížení hmotnosti výbavy, odhadem jsem sundal asi pět kilo. Takže bude o čem psát, než pošlu první fotky ze Severních Kaskád. A vysvětlím vám, proč tak zatvrzele chci přejít Washington.
