Máte o hřebenovce představu, že je to romantická procházka, kde se kocháte nádhernými výhledy a podařilo se vám uniknout stresu běžného života? Houby. Jen ten stres se přesouvá někam jinam. Strach z medvědů, pádu ze skal, požárů a tak brzy odezní. Je to podobné, jako byste se ve městě měli celý život bát, že vás srazí auto na přechodu. Musíte otupět, jinak nemůžete normálně žít. V lese musíte otupět vůči hrozbám, které neovlivníte. Ale zůstává stres z několika základních životních potřeb. Jídlo a voda.
Jídlo.
Pokud nejste lovec (ale to už nejste thru-hiker, dostáváte se do jiné outdoorové disciplíny), máte na zádech jídlo na cca 5 dní a denně musíte ujít daný počet kilometrů, abyste stihli dojít do další civilizace a jídlo si dokoupili. Z mé zkušenosti musíte ujít kolem 25-30km denně. V horách. Borci okolo mě běžně chodili 40-50km denně, měli to tak jednodušší. Já měl o deset kilo na zádech víc a o 30 let víc než naprostá většina hikerů okolo mě. Co se týče váhy mého vybavení, pracuju na tom – už vím, co to tam v divočině v USA obnáší a nemusím tak strašně předimenzovávat výbavu. Ohledně věku – rozdíl mezi mnou a většinou hikerů bude větší a větší :-). Ale to mě vlastně nabíjí, dělá mi dobře honit 25leté kluky a dávat jim na frak. Něco to říká o mém sebevědomí, ale co, nikdo nejsme dokonalej :-).
Kde je ten stres? Zkuste místo 25km ujít jen 15, nebo 10km denně. Vzdálenost do civilizace se zvětší tak, že na to v batohu nemáte dost jídla. A tohle se vám stane velice rychle – infekce, úpal, puchýře, namožené svaly, podvrtnutý kotník, popadané stromy. Zpomalit vás může tak asi milion věcí denně. Bez jídla se nedá fungovat. Jedete na takový výkon, že s prázdným žaludkem brzy ztratíte energii. A opět zpomalíte. Anglicky se to dá nazvat jako „dead end“.
A pozor, vůbec jsem se nezmínil o tzv. hiker hunger. Když se stravujete špatně, brzy máte tak šílený hlad, že jste schopni několik hodin skoro běžet, abyste stihli zavíračku v hospodě.
Voda
No a tohle je ten základní životní boj na hřebenovce. Nevíte, jestli pramen podle Farout bude mít vodu nebo vyschnul, jestli mezi vámi a pramenem není tolik popadaných stromů, že se prostě do večera k pramenu nedostanete, co s vámi udělá horké počasí, chladné počasí… Trail je jako život, nenaplánujete ho. Ani dvě hodiny dopředu nevíte, co bude.
FarOut je outdoorová aplikace, kde máte zanesenou nejen celou trasu, ale i místa, kde by měla být voda, tábořiště, civilizace…Hikeři si přes ní sdělují informace o cestě, kvalitě vody, tábořiště, množství sněhu na trailu a tak.
Ideální je spát u zdroje vody. Večer potřebujete zhruba litr na večeři, popř. hygienu, ráno potřebujete další litr na to samé plus minimálně litr až dva, abyste se dostali během dne k dalšímu zdroji vody. Počítali jste to? To jsou 3 až 4 litry vody, které buď máte večer po ruce, nebo je musíte nést na zádech, pokud víte, že budete spát nasucho.
Dám příklad. Musím ujít 25km za den a poslední voda toho dne je na 15 kilometru. Tam tábořit nechci, mám ještě dost času a chci ujít dalších 10km do setmění. Nicméně dalších 25km není žádný pramen, potok, nic. Musím tedy nabrat vodu na těch 10km (0,5 – 1l), na večer 1l na jídlo, čaj a hygienu, na ráno další litr a dál půjdu ještě 15km k dalšímu zdroji vody. Takže aspoň litr až dva na druhý den – na pití a na oběd. Dohromady musím nést 4 až 5 litrů, které postupně spotřebovávám. A to stále doufám, že zdroj vody druhý den bude tam, kde jsem si ho naplánoval. Nikdy jsem nešel úplně nasucho, zpravidla jsem měl 0,5l vody když jsem docházel ke zdroji – jako bezpečnostní pojistku pro případ, že by zdroj nebyl. 5litrů, to je 5kilogramů navíc.
Už chápete ten stres? Jednou se mi stalo, že jsem to naplánoval špatně. Druhý den jsem šel celý den v horku s půl litrem vody. Ten den si pamatuju celý, hlavně příchod k potoku.
Nejde jen o hydrataci jako takovou. Jde o elektrolyty. Celý den se strašně potíte a jdou z vás kila soli a minerálů. Po cca 70 dnech na trailu jsem se rozhodl, že si musím vyprat batoh – odhadoval jsem, že v bederním pásu a v ramenních pásech batohu mám do půl kila vypocené soli. To s sebou nechcete nést, je to mrtvá váha.
Elektrolyty do sebe dostáváte s vodou – je to prášek, který si do vody sypete. Bez nich vás to brzy na trailu zničí – křeče do svalů jsou to nejmenší, co vás může potkat. No a když nemáte vodu, nedostanete do sebe ani elektrolyty.
Boj o vodu je to, co vás zaměstnává každý den. Pokud jdete PCT od severu a dostanete se na podzim na jih do pouště (pod pohoří Sierra), je to opravdu boj o život. Vše je vyschlé a vy jste často vydán na milost trail angelům a jejich water keškám. Pokud nedoplňují vodu, máte smůlu. Četl jsem blog hikerů, kteří přišli k vodní kešce, kde bylo trochu smradlavé vody a v ní plavala mrtvá krysa. No nemáte na výběr, maximálně pro svůj klid po přefiltrování vody ještě přidáte desinfekční tabletu. Podívejte se na můj instagram, v Severní Kalifornii jsem pouští šel asi dva dny. Žil jsem z plastových barelů s vodou, které tam vozili trail angels. Někdy to měli dvě až tři hodiny cesty autem, aby doplnili pro nás hikery barely s vodou.
O jídle se rozepíšu jinde, tohle mělo být původně o vodě a filtraci vody.
Dodneška si nejsem jistý, jestli filtrace vody je hype a geniální marketing, nebo je to opravdu zapotřebí. Je to ohromný byznys pro firmy, které filtry vyrábějí.
Potkal jsem Češku, holku z Benešova, trail name Wolf Girl. Spala pod širákem, vodu pila rovnou ze zdrojů, žádný filtr. Proto trail name vlčí holka. Hrozně rád bych se s ní znova potkal, je stejný magor, jako já, sedli jsme si. Pracuje v Praze jako policajtka, tak mám šanci jí tam potkat.
Takže to jde i bez filtrace. Pak ale slýcháváte o lidech, kteří se infikovali bakteriema, které se pomnožily v pomalu tekoucích zdrojích vody. To nechcete, infekce vás zpomalí, co znamená zpomalit si přečtěte o pár odstavců výš. No a pak na jihu pijete vodu, kde plave chcíplá krysa…Za mě – já se rozhodl vodu filtrovat. Když se dívám na to, kolik jsem toho napsal až sem, věnuji filtraci vody až další článek.
