Po včerejší výborné večeři (Hovězi stroganoff, sušené mrazem), jsem se výborně vyspal a byl jsem konečně odpočatý. Problém byl, že přes noc šly mraky dolů na moji úroveň a já měl vše navlhlé. Tedy stále mám. Ráno bylo cca 5C a do toho se nechtělo vstávat. Dal jsem to a dokonce s předstihem. Vyrážel jsem před devátou. Odpočatý jsem doslova letěl. Hezké vyhlídky kazí kouř z požárů a začíná se opět objevovat spálený les. Tady to má svoje specifikum oproti Oregonu – hustý porost mladých dubů, kterými se prodíráte. Někdy jsou po ramena a chytají vas za všechny provázky, popruhy. Jde to ztuha. Co mě překvapilo, byly porosty angreštu. Ano, to není překlep. Mám to vyfocené. Proti našemu je tenhle lesní hrozně lepkavý. Nezkoušel jsem ho jíst. Dva dny do civilizace nechci riskovat křeče žaludku.

Plánoval jsem, že sejdu na rozcestí PCT trailu a horské cesty, která do Seiad vede taky a je kratší. Na rozcestí je pramen a já se chtěl až tam rozhodnout, jestli půjdu po cestě nebo budu sledovat PCT (PCT jde nejdřív hodne do kopce, ve FarOut doporučují silnici jalo snazší variantu, kratší asi o 6km). Spíš jsem to viděl na cestu a pokud možno hitch, potřebuju usušit věci. Trail to pro mě měl opět vymyšlené jinak. U pramene jsem nabiral vodu, když tam přišel vousatý hiker a volá ahoj, poznáváš mě? Nepoznal… Byl to Peter, se kterým jsme jeli ze Seattle. Dal to celé a dohnal mě.Už čtyři dny bojuje s bolestí kolene, tak musel zvolnit. Práce pro mě, kempujeme na rozcestí, po večeři (vlastně první večeře s někým za celou cestu) a spoustě vyprávění mu léčím koleno. Povedlo se, přestalo bolet a já mám radost. On taky 🙂. On ráno půjde po PCT trailu, já po silnici, tak máme šanci se ještě vidět v Seiad Valley. Nedělám si iluze, že bych mu stačil.

Upozornil mě , že jeleni v Kalifornii odnesou všechno , co není ve stanu nebo pověšené. I hůlky nebo boty. Věším tentokrat i křesílko. Pro jistotu.
Před odjezdem na PCT jsem sledoval Reddit diskuzní forum, kde si PCT hileři vyměňují zkušenosti. V dubnu se tam někdo hrozně omlouval, že všechny v kempu vzbudil. Hrozné bolesti ho přiměly zmáčknout SOS tlačítko a přivolat pomoc. Byly to ledvinové kameny. Psal jsem mu tam tehdy, že byl statečnej, pokud s tou bolestí dokázal bojovat tak dlouho a že tahle bolest je jedna z nejhorších….
Na, cestě jsem potkal hikera, fajn kluk, seděl pod stromem a obědval. Dali jsme řeč, šel od jihu. Začal úplně bez přípravy, 7km denně, dneska chodí přes 60km denně… Na konci jsem se ho zeptal, jaké má trail name. „Stone, jako ty ledvinové kameny. Měl jsem problém na začátku hiku.“ Říkám „počkej, psal jsi o tom na Redditu? Psal. Byl to on. Jaká je pravděpodobnost, že na cestě dlouhém 4600km potkáte někoho, s kým jste si psali před čtyřmi měsíci?

Je zima prakticky celý den. Mám propocené triko, úplně mokré na ždímání, musím si dávat pozor na ledviny, když, shodim batoh, beru druhe triko.

