Obávám se, že si těžko představíte, jak se na hotelovém pokoji ve třech lidech balí jídlo na 16dní dopředu. Ale hezky popořadě. Spali jsme tři v dvoulůžkovém pokoji. Mě je jedno, kde spím, tak jsem nechal postele kamarádům a spal jsem na dece vedle klimatizace. Trochu problém, když jste ve městě, kde je venku přes třicet i v noci. Zvládl jsem to, podchlazené průdušky jsem si ráno poléčil. Ať žije Reiki.
Spíme v Best Western, v ceně je snídaně. Nejsem zatím v módu „sním všechno“, ale civilizovanou hotelovou snídani si dám rád. Párečky, tousty a tak. Opět si ze mě Amerika udělala dobrý den. Zapomeňte na párečky, salámky, sýry. Tady není sladké jen hořký kafe. Objevil jsem automat na jogurt, jupí. Asi tu moc populární není, po stisknutí tlačítka to udělá puf! a nadělí to jogurtu tak asi do kelímku na malé presso. Napufal jsem si celou misku (asi si do ní dávají vafle či co), spotřeboval všechny musli, co byly k dispozici abych zjistil, že i ten jogurt je sladký. Chci do lesa. Nakonec jsem objevil něco jako čevabčiči a kostičky brambor.


Po snídani na nákupy. Držím se předchozího plánu – čtyři čtyřdenní dávky, jednu na první úsek z Cascade Locks, tři pošlu na pošty po trailu. Jestli to bude málo, tak něco ulovím cestou. Benzínky a tak.



Přes 260dolarů. Vzpomněl jsem si na rady zkušených a amerického kolegu poprosil o nákupní kartu. Měl, rázem jsem ušetřil 30dolarů. Když si to spočtete, vyjde jeden den stravy na cca 350korun.
A přišel přebalovací maratón. Posunuli jsme si check-out o hodinu, měli jsme tedy dvě hodiny na rozdělení jídla na denní dávky. Byl to masakr. Podívejte na fotku.

V čem je problém? Nechcete na zádech tahat víc, než je nutné. Co budu potřebovat za, dva týdny nechci nosit dva týdny po horách. Takže dělíte všechno-čaje, oříšky, proteinový prášek. Co je seřazené nad sebou do sloupku, to je jídlo na jeden den. Zezdola-dva pytlíky čaje, dvě tyčinky Cliff Bars, dva tuňáci, jedny Idahoan Potatoes (nebo čínské nudle) , dvoje ovesné vločky, dva elektrolyty, pytlík oříšků a proteinový prášek. Suma sumárum, okolo 2800kalorií a 120gramů proteinu, asi kilogram jídla na den. Tohle musíte sníst, jestli vaše tělo nemá začít požírat vlastní svalovou hmotu. Kanadský kolega na to má školu, večer jsem dostal lekci.
Hodně hikerů na to kašle a vzniká z toho takzvaný hiker hunger – přijdete do civilizace a sežerete všechno, co se vám postaví do cesty. A časem třeba vzdáte trail.
Zabalit tohle za dvě hodiny byl heroický výkon, ale povedlo se. Při porcování proteinového prášku jsem ho rozsypal po stole. Vypadalo to jak v kokainovém doupěti. Došly mi ziplock pytlíky a Captain měl navíc pytlíky s proteinem, které tu chtěl nechat. Vzal jsem si jeho pytlíky a obsah vysypal do záchoda. Ano, jako v kokainovém doupěti těsně před zátahem.
Chris americký kolega z naší skupiny jel pro auto do půjčovny a my s Kapitánem čekáme v lobby hotelu. Ať už to pro jednou vyjasním – naše skupina sestává ze tří mušketýrů – já – white hawk, kanadský kolega Kevin s trail name Captain (v mém věku) a americký kolega Chris, zatím bez přezdívky. Právě zakončil vysokou školu.
Vyrážíme do města Cascade Locks na řece Columbia River, ležící na hranici mezi Washingtonem a Oregonem.