Od základu. Ale děje se to postupně. Pár týdnů po příletu jsem měl v hlavě úplně prázdno. Letiště Praha, odlet do Paříže, střih, letiště Praha, přílet do Prahy z Amsterodamu. Mezitím nic… Kolegové z práce, kteří létali na mise, to měli podobně. Bylo to tak mimo realitu, že to mozek nedokázal propojit. Vytěsnil to…
Vzpomínky postupně vypadávají z toho nic mezi letišti. Nečetl jsem ještě svoje zápisky. Legrační je, že pocity ze svojí cesty přebírám od lidí, s kterými se tady potkávám a kteří přes můj blog sledovali moji cestu.
Jak jsem už zmínil, první týdny jsem byl hodně mimo. Dost často jsem se v noci budil a ani trochu jsem nevěděl, kde jsem. První noc doma jsem se vzbudil, v posteli vedle sebe jsem objevil manželku a moje první reakce byla, že tenhle hiker musel na ubytovnu přijít někdy v noci, večer tu ještě nebyl (Peťulko, promiň…😂).
Když tohle odeznělo a odezněl jetlag, rozjel jsem se za mamkou a otčímem. Žijí v lese v Česko-saském Švýcarsku. Miluju to tam a znám tam každý strom. Čekal jsem, že vyrazím do lesa a už v něm zůstanu. Kromě pár procházek a jedné návštěvy spolužačky ze základní školy jsem týden nevytáhl paty z domu… Je to zvláštní stav, který trvá. Nemusím do lesa, ale když už tam jsem, vnímám každý strom, potok, každou šišku… Nejsem zpátky v Oregonu. Jsem napojen.
Lidi? Když mě nechají povídat o pocitech z cesty, tak jsem s nimi rád. V té chvíli se dostávám do toho „nic“ mezi letišti. Jinak je míjím s respektem, jak jsme to všichni měli na PCT. Každý má svůj příběh, nikoho nemůžu soudit, protože neznám jeho příběh. Potkal jsem pár hlupáků a to se pak ve mě probudil oheň a vztek a musel jsem pryč, asi bych byl schopen ublížit. Bylo to hodně důrazné varování, že klid, který jsem si přinesl s sebou z hor hřebenovky není trvalý, a musím na sobě hodně pracovat. Ten oheň uvnitř jsem v horách potřeboval, abych to tam vydržel. Pořád hoří, ale já už nebojuju o přežití. Zatím jeho energii využívám k rozvíjení sebe sama. Několik hodin denně se učím anglicky a španělsky, několikrát denně posiluju, studuju hru na handpan a trénuju ruce pro hraní na tuhle plechovku. Znovu jsem začal hrát na zobcovou flétnu. Naučil jsem se ovládat svůj multitool Leatherman jednou rukou poslepu. Pravou i levou. Léčím lidi a pejsky.
Zajímavé to je s kondicí ale to až zítra. Jdu spát. Už zase píšu v noci a na mobilu. Asi už to jiné nebude🙂. Dobrou.