Nechávám si u jedné moc šikovné ukrajinské umělkyně dělat náramek s polodrahokamy na míru. Velkou oklikou se vrátím na Cestu, slibuju.
Jestli chcete při výběru dárků vybočit ze strašidelných e-shopů se zelenými ufounky a kurýry, co doručí do půl hodiny ledničku na Měsíc, jděte na server etsy.com. Ještě v USA jsem si tam našel sedláře z Rocky Mountains, udělal mi pouzdro na opasek na můj Leatherman. Jsme pořád v kontaktu… Ruční výroba a ještě když ten na druhé straně ví, pro koho to dělá, to je v dnešním světě nad všechny peníze. Nějak takhle jsem si na Etsy našel Ludmilu z Kyjeva. Pracuje s polodrahokamy a energie má tolik, že by najednou vyléčila stádo koní. Najít mi ji pomohla mamka, kdo jste četl můj blog víte, že tohle je člověk, kterého se ptám na radu, když potřebuju rozhodnout podle pocitu. Na Ukrajině jsem strávil spoustu času a energie téhle země je z jejich náramků cítit. Mimochodem, jestli si chcete zkusit opravdu pravý boršč, jeďte na Ukrajinu. Bude v něm zelenina, která vyrostla tam a už jiný boršč nebudete chtít…
Proč náramek s polodrahokamy? Za dva týdny nastupuju do práce a potřebuju pořádně uzemnit. Vrátit se sem. Černý turmalín, Apatit a modré tygří oko. Říká se mu taky Jestřábí oko (ano, mám rád symboliku, já White Hawk🙂).
Proč tahle fotka? Už pár dnů si s Ludmilou píšu, o všem, náramek bude dělat pro mě. Jakože PRO MĚ. Hledal jsem fotku, kterou bych jí potěšil. Kromě toho, že je moc fajn, žije s dcerkou v Kijevě… Mimochodem, fotka je z 32dne od jezera Bobby. Hamaku jsem si věšel tak, abych ze spacáku viděl východ slunce…
A jsem v tom zase až po uši. Prošel jsem fotky ze července z Oregonu a na uzemnění bych místo pár kamínků v náramku potřeboval náklaďák plný štěrku.
Co jsem ty dva měsíce od návratu dělal? První tři týdny, když nohy zjistily, že už nic nehrozí, začaly mi to vracet i s úrokama. Popraskaná chodidla jsem měl ještě předtím, než jsem vůbec vyrazil, ale na cestě se tyhle věci snažíte potlačit. Prostě když to jde, tak nejsou. Zpátky doma si toho začnete všímat víc. Bez přehánění, na některých místech jsem zrohovatělou kůži odstřihával nůžkama, pemzou to bylo na hodinu broušení… S popraskanou kůží na chodidlech se pojí zdánlivě nespojitelná věc. Od Covidu mám problém poznat po čichu voňavku od benzínu, ale tak strašný smrad, který šel z mého spacáku, ten jsem nebyl schopen ignorovat ani já. Spacák šel na vyčištění k výrobci (česká firma Warmpeace, doporučuji) a do balíku jsem vložil lístek s omluvou a vysvětlením. Povedlo se jim to.
A jak se pojí popraskaná kůže a smradlavý spacák? V určitém momentu mě v noci ve spacáku začala budit bolest z popraskaných chodidel. Když už z toho nemůžete v noci spát, je to na pováženou, unavený a ospalý si koledujete o průšvih. Našel jsem si na to v jednom supermarketu krém. Fungoval jako mírné analgetikum a měl hojivé účinky. Problém byl, že nohy nebylo často kde umýt (nebo se nechtělo🤭) a tak těsně před usnutím v hamace jsem krém vtíral do zaprášených nohou. Vytvořilo to zvláštní hmotu, která vetřená do otevřených ran v chodidlech kupodivu fungovala. Než mi došlo, že se krém jen tak rychle nevstřebá a že bych měl na noc natáhnout ponožky, bylo už nejspíš pozdě a já si pěkně a důkladně vymazal spacák zevnitř krémem…
Slibuju, že příště už to nebude tak nechutný :-). Anebo možná jo😁
