Ráno se budím do reality naprosté divočiny. Napravo od hamaky kamenitý svah do strmého kopce, někde tam nahoře je cesta. Nalevo svah pokračuje dolů. Kdybych si večer špatně sedl do hamaky, letěl bych z kopce dolů. Jak jsem se sem večer dostal…

Pod hamakou mám malý plácek, kam se akorát dokážu vejít s vařičem. Balení bude výzva, výstup k cestě taky. Jde na mě poo, tady důlek vyhrabu tak sbíječkou, nebo dynamitem. Spoiler – měl jsem jít hned ráno…
Baštím si úžasné vločky s proteinovým práškem (hahaha, to byl vtip), když nade mnou v kopci začnou praskat větve. Ale hodně. Tohle nedělá jelen, toho už poznám. Jojo, MEDVĚD! Běží přímkou ke mě, padesát metrů ode mně zahýbá a obloukem mě obíhá. Tasím mobil a natáčím. Přesně jak naivní blondýna nahlas pronáším do záběru „tak mám svýho prvního medvěda…“. Chviličku poté se medvěd se zvednutou přední tlapou zastaví a ztuhne. Jako ta blondýna do toho naivně prohlašuju „doufám, že nemá hlad“. Přísahám, je to na instagramu. Medvěd asi hlad nemá, protože pokračuje dál. Asi naštěstí pro mě. Jestli mám anděly strážné, musí mít mozoly na křídlech.


Já jsem zatím tupě šťastnej, i když je tu medvědů plno, málokomu se poštěstí je vidět. Sice to byl černej medvěd, ti se zpravidla bojí, ale kdyby jeho cesta do údolí vedla o 50metrů víc vlevo, nebo jsem se večer pověsil o 50m víc doprava, vylekal by se (já ne, já byl blondýna, já si to užíval) a to pak umí být agresivní i černej. Zprvu jsem si myslel, že běžel za vůní ovesných vloček a pak uviděl mě, ale nejspíš to byla zcestná doměnka. Ten blivajz nemůže chutnat ani hladovýmu medvědovi.
Opojen svým úspěchem jsem těch 10km k silnici skoro dotančil. Trail to měl asi se mnou podobně, jen co jsem přišel na silnici, přijela od Etny trail angelka Dusty pro hikery z protisměru. Místo v autě měla. Za půl hodiny jsem byl v Etně v kempu. Chtělo se mi napsat, že po zážitku s medvědem už vše ostatní ten den bylo nezajímavé, ale přeci jeden poznatek. Po asi sedmi dnech jsem se dostal do teplé sprchy. Deset minut za 2.5dolaru (v Seidad kempu byla sprcha studená). Měl bych si to užívat, ale nějak to nefunguje. Spíš beru teplou sprchu jako něco z jiného života. Měním se a nevím, jestli to je dobře.
Nakoupil jsem spoustu dobrot, hlavně ovoce, sladkosti, černý čaj a citrón (ano, čaj s cukrem a citronem jsem měl tuším před měsícem) a postupně a zvolna to do sebe dostávám. Pomalu, ať nám není blbě. Stálo to 60 dolarů… Ale kilo a půl hroznového vína sním na posezení. Jsem vyčerpaný, tělo mi dává najevo, že takhle dál nemůže. Zítra si beru sick day. A pozítří. Mám na to nárok. Myslím, že už jsem ušel 1000km. Ale mám medvěda🥳.



