den 68 – Shasta view spring – campsite s výhledem na Mt. Shasta

spim na tvrdé zemi, protože nemám karimatku a je mi to jedno.

Sedím v křesílku v naprosté tmě, koukám na hvězdy a přemýšlím co se to tu vlastně stalo… Ráno jsem jako obvykle vyrazil pozdě a bylo mi to jedno. Místo bylo nádherné a stálo za to si ho užít. Trail provides a co se má stát, to se stane.

Ráno před úsvitem.
asi tu zůstanu…

K cestě toho nemám moc co říct, střídají se fantastické výhledy na všechna pohoří okolo a samozřejmě Mt Shasta… Je čím dál blíž…

U jednoho pramene kde jsem plánoval jen nabrat vodu, jsem potkal kluka s trail jmenem Shower beer. Přeložte si to, má to celkem jednoznačný výklad 🙂. Přezdívku dostal na Apalačském trailu a už si ji nechal. Pomáhám mu obvázat malíček, měl na něm veliký puchýř. Diskuze byla tak výživná a dlouhá, že mi bylo jasné, že dneska svých 25km nedám. Představte si, dal. Tak mě to nabilo, že jsem zase chvilkama běžel.

Shower beer. Kromě jiného jsem meditoval nad tím, proč ujdu jen 30km denně. Laskavě se na mě podíval a zeptal se – v kolik ráno vstáváš? S pokorou přijímám, že mezi těmito moudrými mladými hikery jsem jak malé nezkušené dítě na výletě. Věk tady nic neznamená, získaná moudrost je vším (mimochodem, tenhle popisek doplňuju 1.ledna 2025. Pamatuju si každou minutu…)

U posledního zdroje vody mě došel a předhonil mladý pár. Nemusel jsem být senzibil abych viděl klukovo zbožné přání abych nekempoval tam, kde oni. Ale vzhledem k tomu, že před námi bylo podle Farout fantastické místo s výhledem na všechny strany, bylo jasné že mu tohle přání nesplním . Neni tu sám… Došel jsem tam tak půlhodinu pred setměním a bylo mi jasné, ze tam budu spát i když to bude na zemi na tvrdém. Místo s tak nádherným výhledem jsem tu ještě nezažil.

Už tam oba byli a s nimi kamarádka. Přidal jsem se k nim, kluk měl batoh kousek o nás a mimo dohled z našeho kempu. Všechno měl připravené🙂. Všichni jsme hikeři jdoucí ze severu, bylo o čem si povídat. Když jsem nabídl léčení Reiki, obě holky se hned přihlásily, jedna z nich (Karma), ten den volala mamce domu, aby ji na dálku pomohla – taky Reiki🙂. Ta druhá si najednou sbalila a že se omlouvá, ale že jde dolu k tomu klukovi, že už šlapou spolu dlouho a nastal čas…

Tak sedím v křesílku, píšu blog a zírám na hvězdy. Karma zatím vedle píše „žurnál“. Asi to, co já, jen pro sebe…

Ležíme pak vedle sebe, koukáme na hvězdy a povídáme si. Ukazuje mi svoje astrofotky a mě dochází, že to vlastně můj Samsung umí taky. Ležím na tvrdé zemi (karimatku nemám) na kamenech a je mi to jedno. Místo má svoji magii, která je ve vzduchu skoro vidět. Ráno jsme se probudili, Karma se na mě otočila a se starostlivým pohledem se mě zeptala, jestli mi v noci nebyla zima. Já si to v tu chvíli přebral tak, že kouká na starýho pána a má o něj strach. To se mi tu stává pravidelně, že zapomenu na to kolik mi je (oprava – jak mám staré tělo). Pak se buď někde podívám do zrcadla a nebo mi to někdo připomene. Ale víte co? S odstupem času mi došlo, že to tady na trailu fakt takhle není. Prostě měla starost, protože jsem spal na holé zemi. Já mám taky o druhé na trailu starost. Prostě jsme takoví.

Věci se dějí jak mají a je to dobře. Mimochodem – vidíte ty červené tečky na obzoru? Jsou to obří větrníky větrných elektráren. Za 14dní jsem na ně koukal z opačné strany, když jsem procházel pouští za Old Station.

Translate »