spim na tvrdé zemi, protože nemám karimatku a je mi to jedno.
Sedím v křesílku v naprosté tmě, koukám na hvězdy a přemýšlím co se to tu vlastně stalo… Ráno jsem jako obvykle vyrazil pozdě a bylo mi to jedno. Místo bylo nádherné a stálo za to si ho užít. Trail provides a co se má stát, to se stane.



K cestě toho nemám moc co říct, střídají se fantastické výhledy na všechna pohoří okolo a samozřejmě Mt Shasta… Je čím dál blíž…

U jednoho pramene kde jsem plánoval jen nabrat vodu, jsem potkal kluka s trail jmenem Shower beer. Přeložte si to, má to celkem jednoznačný výklad 🙂. Přezdívku dostal na Apalačském trailu a už si ji nechal. Pomáhám mu obvázat malíček, měl na něm veliký puchýř. Diskuze byla tak výživná a dlouhá, že mi bylo jasné, že dneska svých 25km nedám. Představte si, dal. Tak mě to nabilo, že jsem zase chvilkama běžel.

U posledního zdroje vody mě došel a předhonil mladý pár. Nemusel jsem být senzibil abych viděl klukovo zbožné přání abych nekempoval tam, kde oni. Ale vzhledem k tomu, že před námi bylo podle Farout fantastické místo s výhledem na všechny strany, bylo jasné že mu tohle přání nesplním . Neni tu sám… Došel jsem tam tak půlhodinu pred setměním a bylo mi jasné, ze tam budu spát i když to bude na zemi na tvrdém. Místo s tak nádherným výhledem jsem tu ještě nezažil.
Už tam oba byli a s nimi kamarádka. Přidal jsem se k nim, kluk měl batoh kousek o nás a mimo dohled z našeho kempu. Všechno měl připravené🙂. Všichni jsme hikeři jdoucí ze severu, bylo o čem si povídat. Když jsem nabídl léčení Reiki, obě holky se hned přihlásily, jedna z nich (Karma), ten den volala mamce domu, aby ji na dálku pomohla – taky Reiki🙂. Ta druhá si najednou sbalila a že se omlouvá, ale že jde dolu k tomu klukovi, že už šlapou spolu dlouho a nastal čas…

Tak sedím v křesílku, píšu blog a zírám na hvězdy. Karma zatím vedle píše „žurnál“. Asi to, co já, jen pro sebe…
Ležíme pak vedle sebe, koukáme na hvězdy a povídáme si. Ukazuje mi svoje astrofotky a mě dochází, že to vlastně můj Samsung umí taky. Ležím na tvrdé zemi (karimatku nemám) na kamenech a je mi to jedno. Místo má svoji magii, která je ve vzduchu skoro vidět. Ráno jsme se probudili, Karma se na mě otočila a se starostlivým pohledem se mě zeptala, jestli mi v noci nebyla zima. Já si to v tu chvíli přebral tak, že kouká na starýho pána a má o něj strach. To se mi tu stává pravidelně, že zapomenu na to kolik mi je (oprava – jak mám staré tělo). Pak se buď někde podívám do zrcadla a nebo mi to někdo připomene. Ale víte co? S odstupem času mi došlo, že to tady na trailu fakt takhle není. Prostě měla starost, protože jsem spal na holé zemi. Já mám taky o druhé na trailu starost. Prostě jsme takoví.


Věci se dějí jak mají a je to dobře. Mimochodem – vidíte ty červené tečky na obzoru? Jsou to obří větrníky větrných elektráren. Za 14dní jsem na ně koukal z opačné strany, když jsem procházel pouští za Old Station.