Spím na místě, které by jedna moje kámoška ohodnotila jako přenádherné.
Ale postupně. Bull Lake bylo jedno z těch jezer „je to celé moje“.

Ono jak jdu opačným směrem, než většina, tak je to celkem normální. Cesta zpátky od jezera na trail byla od pohledu dlouhá, s velkým stoupáním. Ale už poněkolikáté za poslední dny mě překvapilo, jak pohodlně mě nahoru nohy vynesly. Nevím, kde se to v nich bere. Žeru stále stejnou bramborovou kaši s tuňákem… No možná vím. Už cca dva týdny každé ráno masíruju chodidla a protahuju prsty (kdyby se na mě někdo díval, řekl by, že si je chci utrhnout…), každý večer si celé nohy léčím Reiki a hlavně – udělal jsem objev. V Etně jsem si zbrousil ztvrdlou kůži z chodidel. Pozor, nejenom z pat, ale vepředu u prstů, kde noha došlapuje. Mezi částí za palcem a částí za ostatními prsty má být taková vráska, ta byla nahrazena spojitou hroší kůží. Proč se o tom tak rozepisuju? Jakmile jsem ji zbrousil, vrátil se mi cit do prstů. To je neskutečná úleva cítit znovu prsty na nohou. Něco vím o reflexních bodech na nohou, tuším, že odtud pramení ochota nohou mě odnést kamkoliv🙂. Dva měsíce mě trvalo, než mi došlo, že si z chodidel dělám holandskej dřevák. Malé radosti na trailu… Hurá, neupadnou mi prsty ✌️.
Když už jsme u nohou, je neskutečné, jaká maličkost může mít fatální následky na chůzi. Něco se mi dostalo do boty. Klasický duševní pochod – vydržím to na tamhleten kopec, pak si zuju botu. Na tamhletom kopci už byla na achilovce odřená kůže (noha nese i s batohem metrák!) , tělo má tendenci přenášet zátěž na druhou nohu, ta se přetěžuje a už to jede. Je z vás belhající se mátoha s puchýřema úplně všude. Zarazil jsem to včas, zalepil a zítra to bude vpohodě. Za celé dva měsíce jsem měl dva puchýře. To jde. Začínám se o nohy starat, jak si zaslouží – jako o dostihovýho koně.
Tušil jsem, že bych dneska mohl překročit hranici 1000km a trail byl na mě hodný, dneska žádné těžké úseky. Cesta se vinula podél kopců stále ve stejné výšce. Pohodlně jsem našlapal 25km. Přesně vím, kde bylo 1000. Ve svahu, v lese a vonělo to tam kořením. Nikdy v životě jsem neušel takovou vzdálenost. Je to zvláštní pocit. Takové „tohle už mi nikdo nevezme“. Jako první maratón. Uběhl jsem jen jeden a v cíli jsem šel k zemi, to pro úplnost. Manželka dosvědčí, byla u toho.
O vrcholu Red Rock všichni pěli na FarOut úplné ódy. Jen prý není kde postavit stan 🤭. Je tam pramen, vyhlídka na moji milovanou Mt Shasta, je to 25km daleko, značka ideál. A navíc 1002km od začátku mé cesty. Došel jsem tam kolem šesté, vyhlídka neskutečná, stromů na pověšení hamaky desítky. Jenže v tom byl problém. Já nechtěl jen tak nějaké stromy. Já chtěl stromy, kde z hamaky ráno uvidím vycházet slunce nad Mt Shasta. Hodinu jsem je hledal a kombinoval různé provazy, aby to vyšlo. Nakonec spím ve strašném kamení, na stromy jsem skoro šplhal, ale dal jsem to ✌️. Ráno vám to vyfotím. Západ slunce je tu úžasné divadlo, může za to kouř z požárů.

Když už jsme u toho, měl jsem neskutečné štěstí. Tohle všechno bylo kvůli požárům zavřené, před pár dny tu pršelo. Jednak to utlumilo požáry a tak mohli tyhle úseky otevřít, jednak se vyčistil vzduch od kouře a je vidět do dálky. Tady v Severní Kalifornii hikeři chodili s maskama jak za Covidu. Najděte si na internetu požár se jménem Park Fire. Byl obrovský. Navíc v těchto dnech by sem dorazila tisícihlavá bublina hikerů jdoucích od Mexika, takhle to museli přeskočit a já to tu mám jen pro sebe🤭. Za celý den jsem potkal jednoho hikera jdoucího od Mexika, čtyři koně a rodinu, co na parkovišti kde jsem obědval vyběhla z auta, bůhví odkud vytáhli obrovské batohy (ano, větší, než ten můj…) a odkvačili k jezeru, vzdáleném tři kilometry. Viděl jsem je tam. Koně jsem si natočil, podle bobků a stop podkov byli až tady, na vrcholu. Pro vás, čtenáře blogu jedna informace navíc – než jsem byl schopnej natočit epické video z vrcholu Red Rock o mém úspěchu (je na instagramu), musel jsem odkopat koňské bobky přímo od cedule „Shasta spring 0,1m“. Evidentně se tu koňáci kochali tak dlouho, až to koník nevydržel…

Je tu slaboučký signál, stáhnul jsem si whatsap zprávy a vypatlal 30% baterie mobilu na odeslání videa na instagram.
Díky moc za zprávy a povzbuzení, strašně moc mi to pomáhá. Prý mě sleduje docela dost lidí, to bych měl vyvést nějakou šílenost😂.
Mimochodem, spím ve výšce 2273m.

Pokud zítra a pozítří zvládnu opět po 25km, v neděli večer jsem v civilizaci. V Dunsmuir, na zahradě u trail angelky Noel. Mohlo by to vyjít, je to k nevíře, ale celých následujících 50km je z kopce. Nedovedu si to představit.
Pak si počtete🙂
Dneska mám hvězdné představení přímo z hamaky, stromy jsou daleko od sebe. Léčím si nohy a zírám na Mléčnou dráhu přímo nad sebou. Jako když jsem byl malej kluk u babičky na chatě. Tenkrát nad obzorem večer pomrkávala jedna družice a děda mi o ní povídal. Teď jich nade mnou lítá snad desítka. Sláva pokroku a panu Muskovi.