D66, Kangaroo Lake – Bull Lake

na to, že na samotném trailu jsem našlapal jen 15km, se toho stalo poměrně hodně…

Ráno jsem opět vstával až před sedmou, asi už to jinak nebude. Když jsem si užíval rána, vzadu na trailu mě někdo pozdravil vysokým hlasem, skoro fistulkou. Ten hlas znám🙂. Kouká na mě kluk a říká „my se známe, žejo?“ Říkám „jo, z Lions Den z Washingtonu, začínali jsme spolu“ Pamatoval jsem si ho podle hlasu. „Ty seš ten z Čech, žejo? Tak užívej rána, chci se dneska dostat na místo, odkud je krásný výhled na Mt. Shasta.“ A šel. Tím místem myslel 45km vzdálený campsite, našel jsem si to ve FarOut. Po Petrovi z Německa to byl druhý hiker, který mě dohnal. Taky prošel tím sněhem.

Víte co? Okolo nás chodí neuvěřitelní lidé. Nevidíme je… Není to na nich vidět, ani to nechtějí. Nepíšou blog, aby se ukázali před ostatníma. Prostě žijou… Necítím vinu, že to mám jinak. Prostě já potřebuju vědět, že na mě lidi myslí, že nejsem sám. Jen mě to poznání naplňuje úctou a pokorou. O pár mílí dole zuří předvolební kampaň a tady špinaví, hladoví a upocení hikeři šlapou Amerikou.

Jen co odešel, zjistil jsem, že jsem nechal připojený usb kabel s koncovkou na Garminy v powerbance. Pomalu se celou noc vybíjela, zůstalo v ní 12%. S tím další 4dny nepřežiju. Mobil na 50%, satelitní komunikátor na 30%…

Nejhorší smrt je z vyděšení.

Sedám si a dopíjím čaj. Jsem 4km od Scott Summit – silnice na Callahan. S trochou štěstí chytnu stopa a za pár hodin jsem zpátky na trailu. Jenže mě se strašně moc nechce se vracet. Nevím proč, ale nemám to rád. Zkoumám podrobně trail před sebou ve FarOut, čtu komentáře hikerů a objevuji kemp kousek od trailu, u kterého je z 2023 v komentáři zmínka o vstřícném Camphost. To je člověk, co v sezóně žije v kempu v karavanu a je k dispozici těm, co v kempu tráví dovolenou. Ten bude mít zásuvku. Aspoň doufám. Je to 12km po trailu a něco dolů. S Dusty si přes satelit ověřuju, že kemp je letos otevřen a vyrážím. Kdyžtak se vrátím (au, to bude bolet). Po včerejším indiánském běhu mám nohy rozpohybované a šlape se mi dobře. Kemp je hluboko pod trailem, sestupuju nějaké dva kilometry. Našel jsem karavan Camphosta, kazí mi náladu, že před ním jsou solární panely. Sem elektřinu nezavedli… Další problém je, že není doma. A nemusí přijet klidně až do večera. Shazuju batoh u kempového stolu a jdu žebrat. Všichni tu mají ty obří RAMy, křížence mezi autem a náklaďákem, to by bylo, abych se někde nepřipojil…

Hned nade mnou vyšel ven pár z luxusního karavanu venčit psy. Psům se vůbec nelíbím, kašlu na to a jdu s prosíkem a powerbankou v ruce. Aspoň pár procent od každého campera, to dám.

Nebudete mi to věřit, z pána se vyklubal fanda do baterií, zdrojů energie a vůbec přesně toho, co teď potřebuju. Trail provides…

Mark

RAM má upravený na hybrid, pod sedačkama lithiové baterie. Karavan má vyměněné všechny baterky za lithiové, na střeše 400W solární panely, uvnitř invertor 1800W. Bude dávat nový, 3000W. S tím už může z autobaterie generovat blesky 😂. Bere si moji powerbanku a já mu honem strkám ještě hodinky a mobil. Má taky Samsung mobil, hodinky… ✌️, je to dobrý, jsem na přátelském území. Jsem rád, že jsem vystudoval ČVUT elektro, úspěšně mu sekunduji při debatě o bateriích, elektro autech a tak. Moje powerbanka na displeji ukazuje, jak dlouho se bude nabíjet, tak vím, že máme asi dvě hodiny na povídání. Mám velkou powerbanku, největší, co ještě vezmou do letadla. Zpravidla vydržím do týdne udržet při životě všechny přístroje.

Mark je řidič kamionu, jezdí pro Walmart a platí ho dobře. Za týden najezdí víc, než já tu našlapu za půl roku 🙂. Jako zatím bez vyjímky každý Kaliforňan nadává na drahotu v Kalifornii. Má přehled, táta byl v armádě, sloužil v Německu a Velké Británii. Rodinu bral s sebou. Hodně jsme probírali globální konflikty a prezidentskou kampaň. Je stoupencem Trumpa, hodně to vysvětluje a obhajuje z pohledu armády. Pochopil jsem, proč může 50% Američanů volit Trumpa.

Báječně jsme si popovídali, já se ještě v pauzách naobědval (klasika, nudlovka s tuňákem), dovolil mě si ho vyfotit pro blog a vyměnili jsme si kontakty. Chtěl jsem mu večer napsat přes satelit, ale bohužel jsem si špatně zapsal číslo. Marku, ozvi se mi! (edit : fakt se mi ozvali, to už jsem byl zpátky v Čechách).

Vše je nabité, vyrážím. Jsou čtyři hodiny, stíhám to k jezeru Bull Lake. Cestou ještě komunikuji se bývalou spolužačkou ze základní školy, shání nás dohromady na sraz po tisíci letech🙂. Představte si, našla si mě přes můj blog, sleduje mě prakticky od začátku. Když jsem se v blogu zmínil o manželce, našla si ji a zavolala jí do práce. Evo, klobouk dolů, výkon hodný detektiva🙂. Hrozně mě potěšilo, že sleduje…

Takže dnes opět i se všemi zacházkami 21km. Z trailu jsem ušel 15km. Takhle to půjdu ještě napřesrok 😁. Ale víte co? Setkání s Markem mi dalo víru v to, že má smysl pokračovat. Ještě toho o Americe musím hodně dozvědět.

Jezero Bull Lake by bylo jako krásné jako předchozí stovka jezer, tohle je nicméně unikátní. Má nádherný výhled na Mt. Shasta, dal jsem si tu práci a našel dva stromy tak, že přímo z hamaky ráno uvidím na slunce vycházející nad Mt Shasta.

Můj kamarád Captain z Kanady, když mě viděl skákat nahatýho do jednoho jezera ve Washingtonu a já po něm chtěl, ať to nafotí, ro okomentoval „ty to musíš mít úplně všechno, viď?“ Ano😂. Captain, chybíš mi… Taky byl moc rychlej…

Těším se na ráno. Celé jezero mám opět jen pro sebe. Je tři čtvrtě na deset a já usínám s pohledem ma Mléčnou dráhu a milion hvězd. Nemusím zaklánět hlavu, vše vidím rovnou z postele.

Translate »