Spalo se královsky. Pomyšlení na to, jak zvenku bubnuje déšť do kabiny, ohromná postel (dva by se tam vešli), no jako miminko.
Večer jsem ještě řešil následující den. Po 15km se, dostanu do rezervace Lassen Volcanic Nat. Parc. Vyžadují jídlo zavřené v certifikovaných nádobách – buď plastové bear canistery, nebo tzv. ursacky – pytle z tuhého textilního materiálu, které jsou uzpůsobené k zavěšení. Tzv. bearhang. Pokud nic z toho nemáte, nesmíte v rezervaci spát. Průchod rezervací má 19.3 míle, tedy 31km. K tomu připočtěte kilometry před hranicí parku a kilometry, než najdete místo na spaní. Takže pro mě na hranici mých možností. Dělá mi to starost, protože stačí jeden další faktor, jako je špatné počasí, polomy nebo bushwhacky a nebudu stíhat projít. Spát v parku bez Bear canisteru je za pořádnou pokutu, nebo návštěvu medvěda. Pokud v nějakém parku zavedou tohle pravidlo, zpravidla to znamená, že medvědi se už naučili na lidské jídlo.
Ráno jsem vstal tak akorát, abych ještě hodil řeč s hikerem z vedlejší kabiny. Christian, trail name Bootstrap. Když jsme probírali naše plány na dnešek a já se mu svěřil se svým problémem, nabídl mi, že má veliký ursack a že i když ještě musí na poště vyzvednout balíček s jídlem, měl bych s k němu se svým jídlem vejít. Sdílíme si kontakt přes satelit – má Garmin inreach – a odchází. Já pomalu balím, fotím a natáčím ten bizarní truck hotel a odcházím na pumpu. Mají tam kafe, pepsi, mikrovlnku, prostě hikerské minimum. Dokonce mi nechají nabít powerbanku.
Mimochodem Anker s kapacitou 20.000mAh se, zdá mít větší kapacitu než GoalZero Sherpa s deklarovanou kapacitou 26.500mAh. Jsem maximálně spokojen…
Na pumpě je dokonce mobilní signál, tak se postupně spojím přes Whatsap s celou rodinou. Syn bude mít za pár týdnů 20, tak intenzivně řešíme dárky. Spořádám kafe, pepsi, snickers, ciabattu ohřátou v mikrovlnce.


Spoiler – dobře dělám. Budu potřebovat každou kapku energie…
Po dvanácté vyrážím, protože chci stíhat Christiana, beru to stopem tak daleko, abych byl ještě schopen se napojit zpátky na trail.
Chvilku mě trvá, než mi někdo zastaví. Jeden řidič s Rubikonem a přívěsem nejdřív přejíždí, pak se ale otáčí do protisměru a vrací se pro mě. V parku bydlí, byl na výletě v jiné části parku a vrací se domů. Ukazuje mi nádherně zbarvené lávové kameny, které v parku našel. Vysazuje mě, kde potřebuju a na cestu mi dává jednu Smart water. Tuhle láhev používá většina hikerů. Jednu na nefiltrovanou a druhou na čistou vodu.

K hranici parku to mám 10km, píšu Christianovi, kde jsem s dotazem , jako to vidí a kde je. Bohužel má tolik jídla, že se už do ursacku nevejdu. Nastupuje plán B – dojít těsně k hranici parku, ráno vstát hodně brzy a stihnout park projít. Začíná pršet a teplota jde pod 10C. Je zima. Cestu lemují keře do pasu, což znamená, že jsem do pasu mokrý.
K hranici parku procházím kolem čtvrté, což je fajn. Jsem promočený a klepu se zimou. Pověšení hamaky v dešti mě tak trvá podstatně déle. Ale dril posledních třech měsíců je znát. Po dvou hodinách mám kemp, a jdu k řece pro vodu. To není legrace, jsem tak dobře maskovaný maskáčovou tarpou, že si musím dobře zafixovat markanty, abych se neztratil. Cesty tu nejsou, jen les… Jsem najedený a zalézám do hamaky. Je sedm, to je můj rekord. Jiné dny touhle dobou docházím do kempu.
Stahuju si přes satelit předpověď počasí pro svoji aktuální polohu. Má pršet ještě dva dny, ráno bude 5C,pocitově 3C… Budu balit potmě, za deště a v mokrých věcech. Ale to je zítra, teď se musím pořádně vyspat.
