dneska to byl den pomalého balení a organizování cesty do San Franciska a pak domů.
Původně jsem poprosil Moniku, ať mi vše co mám u ní schované, pošle sem, do Burney. Naštěstí balíček s nožem a dárečky pro rodinu, co jsem posílal Monice, se zdržel a po diskuzi s Monikou mi došlo, že nemá smysl čekat tady v Burney, ale Monika mi pošle vše do San Franciska. Ale má čas jen zítra. A já nemám rezervovaný hotel ve Frisku (tedy nemám adtesu pro doručení) , nemám přesunutý let, (tedy nevim, dokdy rezervovat ubytování) …
A jsem zpátky v práci, příprava marketingového projektu. Timing, deadliny, komunikace s AirFrance (díky Peťulko), předvýběr hostelu, přebukování letu z 15.12. na 3.10, ověření spojů z Burney do Friska (výborná apka Rome2Rio), rezervace hostelu, telefon do hostelu, jestli přijímají USPS balíčky, výhybka v plánování o 90 stupňů, když mi řekne, že se to nemusí povést. Nastává marketingový průzkum okolí hostelu „kde jsou okolo pošty“. Najdu poštu, Monice pošlu adresu, ale protože jsem z projektů naučený vše ověřovat, těsně před zavíračkou vběhnu na poštu si vše ověřit. Tam zjišťuju, že ne všechny pošty uloží balík u sebe pro vyzvednutí příjemcem. Říká se tomu General Delivery a mnou vybraná pošta tuhle službu nenabízí. Nejsme na trailu. Okolo něj to prakticky všechmy pošty kvůli hikerům nabízí. Pomáhají mi hledat vhodnou poštu, už vidím, že dva bloky od hostelu to nebude…
Mám vhodnou poštu, informuju Moniku a už se jen budu modlit, aby to vyšlo a balík dorazil před odletem. A je tu ještě balíček s nožem a dárečky na cestě k Monice…
Zítra uvidím, až balík podá na poště…a jak to bude s přeposláním do Friska. Totiž když pošlete balík jako Priority Mail, máte možnost ho jednou zdarma přesměrovat jinam. Nesmíte si ho vyzvednout, jen zajít na poštu. A musí mít příjemce dost času. Mě se krátí.
Udělal jsem vše, teď vymyslet, co všechno chci vidět ve Frisku. Zapojuju kamarády, kolegy a tipy se mi začínají sbíhat. Vypadá to, že jsem ve Frisku nebyl už jen já…
Kolem oběda přichází John/Moustache aby mě otevřel úklidovou komoru. Včera jsem se nabídl, že jim tady uklidím, že bych chtěl být užitečný. Dám se do toho ráno, dneska se pořád něco dělo…
V tělocvičně, kde přebývám, dneska večer hrajou volejbal a já si peru věci. Po volejbale se dávám do hovoru s tatínkem dětí, se kterými tu hrál volejbal. Sám si navrhl a svařil konstrukci, kterou věší tam, kde já mám přes noc hamaku. Šikovnej… Na konci se mě ptá, jestli se za mě může pomodlit. Souhlasím a tatínek se modlí za to, ať se vpořádku shledám a rodinou, ať se mi tu vše vydaří a ať skončí válka na Ukrajině. To mě totiž trápí a já se mu s tím svěřil.
Front Seat mě dává tipy, kam ve Frisku zajít, kam fakt nechodit (centrum s ulicemi plnými stany bezdomovců). Bavíme se o tetování a dárcích pro blízké, dobrém chlebu v Evropě a jeho plánu příští rok završit tripple crowm. To je Pacifická hřebenovka (PCT) , Apalachian Trail (AT) a Central Divide Trail (CDT). Přemýšlí co si nechá vytetovat až završí tripple crown. Na to mu odpovídám, že nevím, co bych si nechal vytetovat já, ale bylo by to na čelo…
Víte, co všechny hikery, co jsem potkal a s kterými jsem se dal do řeči spojuje? Když mluvíte, poslouchají… Počínaje teenagery a konče pětaosmdesátiletou paní s trail name Madamme Elegance (nosí korále. Na trailu se o ní starají hikeři. Zajišťují a nesou jídlo, logistiku… Je to k uvěření?)
