D97, Golden Gate Bridge, Golden Gate Park, Japanese Tea Garden, jízda v autonomním taxi

to byl den… S hikerkou Lost&Found jsme se dohodli, že si dneska uděláme společný výlet. Tahle holka okolo sebe vyzařuje tak krásnou energii, že máte chuť jen sedět a nasávat… Ušla celou PCT, je naprostý opak toho, jak jsem to šel já. Vysvětlím jeden pojem z hikerského slovníku – „baseweigth“ je váha batohu bez jídla, vody a plynové kartuše. Tedy jen to, co se neobměňuje, co zůstává celou cestu. Její baseweigth je neuvěřitelných 4.2kg. Můj baseweigth byl kolem 22kg…Nepotkal jsem na trailu nikoho pod 4.2kila a nikoho nad 22kilo…Lost&Found měla maximálně 15kilo na zádech v době, kdy do batohu přidala jídlo na sedm dní s bear cannisterem. Já měl maximálně jídlo na šest dní bez bear cannisteru. Jíme tu všichni zhruba to samé, takže moje maximálka mohla být 30kilo.

Takže jsme spolu vyšlápli na cestu okolo Friska. Je neuvěřitelné, jak je lehké šlapat, když máte parťáka. Ušli jsme spolu přes dvacet kilometrů a ani o tom nevím… Dneska byla vyjímečně mlha celý den ne jenom odpoledne. Nemělo smysl chodit na most, nic bychom neviděli. Ale i tak to bylo moc fajn, vidět všechny ty lidi z pejsky na cestě okolo moře a na pláži. Bylo fajn šlapat s někým.

Od Golden Gate jsme zamířili přes Golden Gate Park do Japanese Tea Garden. To jsem chtěl vidět a Lost&Found neměla nic proti. Cestou jsme se stavili na kafi a nějaké baště, moc rád jsem ji pozval. Byl jsem opravdu vděčný za společnost.

Chicken Kaarage. Kuřecí kousky na asijský způsob. Moc moc dobrý.

Japanese tea garden je součástí většího komplexu zahrad. Upřímně, tam uprostřed stromů , keřů a jezera s vodopádem jsem pochopil, jak mi strašně ve Frisku chybí les a příroda. Přechod do normálního života ještě dá zabrat…

Lost&Found měla původně v plánu jít si vyzvednout objednané boty do jednoho outdoorového obchodu hned ráno. Přesvědčil jsem ji, že do něj zajdem odpoledne, že na Golden Gate Bridge se musí ráno, než přijde mrak Karl. Všechno bylo nakonec jinak, mlha byla celý den… Do obchodu jsme jeli z Japanese tea garden autobusem, ten se tu platí bezkontaktně telefonem přes aplikaci, hodina a půl kterýmkoliv prostředkem za 2,5$. To už jsem plánoval, že z obchodu pojedeme Waymo taxikem. Nebylo to ale vůbec jednoduché, aplikace na Google Play, přes kterou se Waymo taxi objednává, se dá stáhnout jen pokud jste registrovaný v Google Play v USA. Stejné a platební kartou. Nebudu to prodlužovat a nepůjdu do detailu, ale trvalo mi půl hodiny poměrně intenzivní práce dostat se až do bodu, že jsem byl schopen taxi objednat. Jsem dobrej nejenom v lese 👍

Taxi nestaví všude, podle gps polohy vám ukáže, kam máte dojít a jak dlouho tam půjdete. Apka nám řekla, že jsme dvě minuty od místa. Radši jsme tam došli a až pak objednali taxi. Taxi podle apky čeká jen dvě minuty a pak jede pryč. Ale platíte předem. Naše taxa za cca půl hodinovou jízdu byla nekdřív 22$, ale byl jsem upozorněn, že je vysoká poptávka po taxíkách v tomto momentu a cena může růst. Rostla. Nakonec to bylo přes 28$…

Taxi přijelo a zastavilo úplně jinde. Podívejte se na Facebook na video. Mělo se dát otevřít přes bluetooth jen přiblížením k autu, tak jsem zapnul kameru a šel k autu. Tahle funkce byla označená v nastavení apky jako Beta testing a nefungovala. Dvě minuty běžely a já měl docela honičku se zorientovat a auto otevřít. Povedlo se. Jizda bez řidiče je bizarní zážitek. Ale musíme si zvykat… Měl jsem skoro vybitý telefon, probojovat se až do bodu úspěšné instalace a placení mi prakticky vybilo telefon. Naštěstí jsem si dneska v nějaké předtuše vzal s sebou kabel a taxi mělo usb konektor. Mohl jsem tedy po libosti natáčet. Nepovedlo se mi natočit jeden moment, kdy auto z ničeho nic odbočilo z ucpané ulice do vedlejší úzké, kde to bylo opravdu na zrcátka a naše taxi přinutilo protijedoucí auto couvat. Koukal jsem na řidičku, ona na mě a já jsem jen rozpažil ruce jako „já za nic nemůžu“… V tom momentu se displej auta změnil a vyskočila na něm hláška, že tým Waymo přebírá kontrolu nad autem. Skvělý. Teď má někdo v ruce joystick a doufám, že to není fanda do hry Forza Horizon…

Trvá to jen chvilku, auto si pak přebírá kontrolu. Asi. Doufám. Nebo vlastně nevím😂. Lost&Found našla v menu auta hudební playlisty a autem duní rockové vypalovačky. Hodí se to, užívám si jízdy i hudby.

Půl hodiny jízdy centrem města. Stálo to zato.

Na hotelu dávám řeč s chlapíkem z recepce, je hodně všímavý a má hodně dobré postřehy ohledně hostů. Už toho tu zažil hodně…I teď jsou tu zajímaví i bizarní lidé. Lidé, co si hrají na něco, co nejsou, pak úžasní lidé, co cestují po celém světě, třeba i rok v kuse. Co prodali všechno co měli, dali výpověď a cestují, dokud mají peníze… Většina lidí je tu jednu dvě noci a já jsem rád, že jsem tu týden a můžu sledovat koloběh hostů v hostelu…

Poslouchám, jak si hikerky povídají s mladým Italem, který už nepracuje a jen cestuje. Dělal poradce čtyřem restauracím, kde za vylepšení jejich chodu si neřekl o peníze, ale procento z obratu. Je z něj rentiér, žije skromně (je  s náma ve Frisku na hostelu za 40$) a poznává svět…

Translate »