D101, Loučení s přáteli, letiště ve Frisku. Letím domů.

Vstávám brzy, v pět. Mám rád klid a vše si připravit na cestu beze spěchu. Už večer jsem si prakticky všechno přendal do úložných prostorů ve společenské místnosti. Nechtěl jsem je ráno budit přenášením věcí z ložnice. Opět jsem se přepočítal, Alžířan po návratu z diskotéky usnul ve společenské místnosti. Na sedačce, ve které jsem měl schované věci🙂. Dělám všechno, k čemu nepotřebuju věci uložené pod ním. Sprcha, snídaně až kolem půl sedmé už potřebuju k věcem.

zabaleno, jdu se loučit

Tenhle kluk vycestoval do USA v osmnácti. Za podpory rodičů se tu rychle zorientoval a už dvanáct let dělá fitness poradce. Přes mobil, online. Pár dnů vždy žjie na hostelu, dva dny v hotelu. A cestuje po USA. Jde to🙂. Úžasná inspirace, jak se dá taky žít. Je zajímavé, jak, se tu inspirujeme navzájem. Neřekl bych, že pro jiné lidi (rozuměj – ne-magory bez pohorek na nohách) může být moje cesta inspirací. Ale je… Asi je to o pokoře a s tím spojenému umění poslouchat druhé. Jsem pokorný a naslouchám.

Zdá se, že loučení je těžké pro nás všechny.

Přátelské objetí se všemi a rychle pryč. Cesta na letiště je pohodová, vlakem z centra, asi 12$. Letiště je taky vpohodě, na rozdíl od letiště v Praze ceny občerstvení jsou skoro stejné, jako ve městě. Za oběd v čínském bistru tu dáte cca 17$, ve městě okolo 15$. Kafe 4-5$,jako ve městě. A ti překvapivě i vevnitř, za odbavením. Kdtž si vzpomenu, do jakých astronomických výšin to dokázali vyšroubovat v Praze na, letišti Václava Havla…

17$, celkem vpohodě
a je to…

Tak to je poslední den mého dobrodružství… Nebudu teď rekapitulovat, byly by to asi jen fráze. Nechám to sednout v hlavě. V letadle se dám do vyhodnocení vybavení. Co uspělo, co ne. Určitě to tady postu. Tak nashle už z Evropy.

Snad jen jeden postřeh za ty tři měsíce. Svět je plný krásných lidí.

Translate »