D19, Jude Lake-Olallie Lake-Breitenbush Lake Camp

Po asi čtyřech dnech jsem měl zavítat do civilizace. Pravda, je to jen občerstvení v regulerním kempu Olallie Lake (ne ty naše kempy v lese na PCT) ale i to se počítá. Po 6km jsem dorazil. Starší paní seděla za pultem, obchůdek plný všeho toho, co hiker potřebuje. Kouká na mě hezky a měkce říká „tak jsi to zvládl“. A mě se zlomil hlas a nebyl jsem schopen slova…

Je třeba popsat ten bizár okolo. Už od Jude Lake šlapu spáleništěm. Komplet všechno tu shořelo. Myslím úplně všechno. Byla tu lesní jezírka, teď jsou to smutné louže obklopené černými pahýly. Stejně tak Ollalie. To, že tu drží stráž postarší pár, je neskutečně obětavé a pro nás hikery zásadní.  Pokud by tu tenhle krámek nebyl, v Timberline Lodge bych musel nabrat zásoby na cca 160km. To je osm dní plus rezerva, tedy zhruba 9kilo jídla… Okolo je pár chatek, podle stop kopyt tu asi občas někdo vyrazí provětrat svého miláčka. Není tu elektrika. Solární panel nabíjí ledničku. Haleluja, chlazená cola… Nabízím paní Reiki, ochotně souhlasí, bolí ji rameno. Pak mě překvapí otázkou, jestli moje síla pochází od Ježíše Krista. Odpovídám, že asi ano. Přikývne a do pěti minut je rameno spravené. Poděkuje a že se za mě bude modlit. Venku debatuje pár hikerů, přidávám se k nim a zjišťuji, že jsou jedni z prvních, jdoucích od mexické hranice. Jdou cca 40km denně, Ollalie Lake má na ceduli 2043mil od mexické hranice… Vyrazili 2.března, celou Sierru šli sněhem. Pro představu, Sierra se pohybuje v nadmořské výšce 3000m, max. 4000m nad mořem. Hrozně je to už nebaví a spolu se rozhodujeme, jestli budou pokračovat nebo půjdou na stopa do Government Campu a tuhle část přeskočí (vylíčil jsem jim, jak je to v Cascade Ski Lodge fajn a namotivoval je). Mají na to minci-vždy, když se nemůžou rozhodnout hodí si mincí. Třikrát jim padla hlava – přerušit cestu a jít na stopa. Ušli 3288km, zbývá jim 1000km. Ztratili motivaci, nohy by to šly dál. Já jim v duchu tleskám.

Olallie Lake. Kdo od mexické hranice dojde až sem, je borec.
moji hrdinové a pacientka
Moje záchrana. Utrácím poslední hotovost za zásoby na další 4dny.
Olallie Lake a Mt. Jefferson. Tam jdu.

Nakoupím zásoby na 4dny, platím asi 60dolarů, jsem na suchu a potřebuju bankomat.

V průběhu debaty se k nám přidá fyzicky zdevastovaná holka, severský typ, jde taky od mexické hranice. Byla u doktora, podle něj je vpořádku. Beru si ji do parády, za deset minut pookřeje, koukne na mile a říká-můžu tě obejmout? Stává se mi to tu často, chodím a léčím a léčím a chodím… Nepíšu o tom tolik, nechci vás tím nudit. Ale je to půl na půl. Nabírám tu léčivou sílu.

Přidává se k hikerům a všechny tři je bere řidič velkého off-roadu směr k hlavní silnici. Jsme tu v horách, na normální silnici je to zpravidla pár desítek km po horské cestě.

Já si zabalím a po zbytek dne šlapu krajinou, totálně zdevastovanou požárem. Oči na cestu, ELO do sluchátek a jde se. Breitenbush Lake camp vyhořel. Zbylo pár laviček v naprosto zdevastované krajině. Je mi t úzko, chci jít pryč, když na příjezdovou cestuv přijede off-road a pomalu projíždí okolo. Místní vědí, že tady nic není, jediný, kdo se tu může zastavit, jsou hikeři. Dostal jsem strach a když auto konečně odjede, prchám do lesa dál od cesty. Dneska jsem ve stealth módu, tedy vidět tak málo, jak to jde. Kolem deváté večer přijíždějí ještě jednou. Slyším je, schovaný ve svém kempu dál v lese.

všechno spálil oheň

Večer jsem si ještě risknul zaběhnout k potoku vedle silnice, potřeboval jsem si po čtyřech dnech v prachu a horku opláchnout. Povedlo se, jen komáři měli hody.

Do civilizace to mám cca 60km, do úterý bych mohl být v Big Lake Youth Campu a snad tam bude i můj  balíček s jídlem.

Vidíte tu lavičku pod stromem? Breitenbush Lake Camp. Smutné místo…

Translate »