Ráno jsem se dlouho loučil se stromem. Představte si, že první, co uvidíte po probuzení, je tenhle strom. Opravdu úplně první, není to fráze. V hamace ležím tak, že mu koukám do koruny. To je ten půvab spaní v hamace.

Jdu horami, které nabízejí předaleké vyhlídky, nafoukněte Malou Fatru, Vysoké Tatry odsuňte daleko do Polska, Nízké Tatry k Bratislavě, Velkou Fatru do Maďarska. A máte představu… Fotím a filmuji, nedá mi to. Tolik krásy… Jako už tradičně, nejvíc toho ujdu odpoledne a to i přesto že mě čekají těžká stoupání.
Snažím se dostat na vzdálenost 30km od silnice na Etnu, to bych pak již zvládl dojít během dalšího dne (spoiler – hahaha, vztyčený prostředníček trailu). Podařilo by se, kdybych nemusel kilometr lesem pro vodu. Vrátím se a už nemám sílu moc dál pokračovat. Navíc s třemi litry vody navíc, budu spát v such kempu, to už vím. Jdu jen tak daleko, abych si dokázal ještě za světla vybrat stromy pro hamaku.
Spim tak nadivoko 32km od Etny, vařil jsem už za tmy s čelovkou. Všude mrtvé stromy, těžko se vybírá bezpečné místo . Prostě nesmí foukat… Jsem odměněn nádherným západem slunce. Ušel jsem 27km.



