D76, 30km do Burney, je to boj.

tak jsme se s tím svinstvem – já a moje játra – prali až do rána. Jsem rád, že jsem večer ty nudle do sebe dostal, ale udržet je v žaludku, to byla pořádná práce. Když ležíte v hamace, nechcete zvracet. Na to je mezi vámi a nejbližším stromem příliš mnoho zipů.

Padá hvězda a mě okamžitě napadá – zdraví. Klidně mi nevěřte, píšu si to pro sebe, abych nezapomněl.

Zvládl jsem to, ale ráno to v žádném případě nebylo na odchod. Ono to nebylo ani na vstávání. Naštěstí jediné stromy, kam se dala pověsit hamaka, byly za sebou tak, že blokovaly slunce až do dvanácté hodiny. Díky za tyhle malé radosti…

Dokonce jsem byl na slabém signálu a mohl zkonzultovat příznaky s manželkou a s trail angelkou Noel. Asi Norovirus. Bolesti hlavy, kloubů, horečky, průjem a zvracení. Samý lepší… Průběh dramatický, ale krátký. Jeden až dva dny. A pak všechno vydezinfikovat a dva týdny si mýt ruce mýdlem. Dezinfekční gely nezabírají. A cože je to to mýdlo? Nějak uz jsem zapomněl.

Nebo úpal. Doufám v úpal. Později jsme s Noel přišli na to, že nejspíš jsem si to způsobil sám. Ty zatracený Skittles jsem si dal do kapsy a postupně je jedl. Vysypaly se do kapsy a já je tam lovil rukou. Nebyla voda a prsty lepily, olizoval jsem si je… A pak dva litry vody najednou, tělo si asi řeklo, že takhle už dál ne…

Moje mamka umí léčit jako já a na dálku dělá, co se dá. Jsem ve spojení s rodinou a to je k nezaplacení. Protože jinak – jste v horách, bez přístupu k vodě, lomcuje s váma zimnice a chce se vám zvracet. Bolí vás úplně všechno. Tohle všechno 40km od civilizace. Mám dva litry vody a jsem ještě po včerejšku totálně dehydrovaný. Z hamaky mám výhled na trail a když po něm jdou dva hikeři, volám na ně, že potřebuju pomoc. Hned upřesňuju, že jsem infekční a dochází mi voda. Díky díky díky… Nechali mi svoji litrovou láhev a chystali se nechat mi i nějaké jídlo a elektrolyty. Jídlo mi je na nic a elektrolyty mám. Účast cizího člověka je obrovská vzpruha.

Střídavě usínám a léčím se, až mě kolem dvanácté z hamaky vyžene prudké slunce. Sedím v křesílku, klepu se zimou na prudkém slunci a studuju mapy. Že je za čtyři kilometry pramen a křižovatka s horskou cestou, to jsem věděl a trochu jsem spoléhal na to, že se tam doplazím a počkám, až si pro mě přijede trail angel Dennis z Burney. Nepřijede, norovirus je vysoce infekční a on si ho nemůže dovolit zavléct do rodiny. Teda pokud je to norovirus, ale kdo by to chtěl riskovat. Ani ho o to neprosím.

V nějakém záchvatu bůhví čeho se dávám do balení kempu. Musím jít. Aspoň 4km k vodě. A pak třeba ještě dál.

Až někdy budete mít angínu nebo chřipku a zrovna přijdete od doktora s antibiotiky, klepe s váma horečka a chystáte se s horkým čajem zachumlat pod peřinu, odskočte si ještě předtím vyběhnout deset pater v paneláku. Tak, pro kondici😂. Omlouvám se za černý humor.

Nahodil jsem batoh na záda a chvilku jen tak stál. Byl jsem schopný jen tak stát, nic víc😁. Voda byla 4km. Dost velký stimul s tím něco udělat.

Každých 50m jsem se zastavil a dal si dva loky vody s eletrolyty. Jazyk se nalepil na patro prakticky okamžitě, jak jsem tekutinu spolkl. Ty čtyři kilometry jsem šel asi hodinu a půl. Říkal jsem si, že jestli přes cestu bude nějaký velký spadlý kmen, končím a rozdělám u něj kemp.

Voda tam byla, třista metrů dolu z kopce a já jsem vážně uvažoval, jestli to dám. Dal a byla výborná. Vzal jsem si i litr navíc na cestu. Ano, šel jsem dál. Další voda (od ní vám píšu) byla za sedm kilometrů a to jsem měl být schopen dát i svým hlemýždím tempem do setmění. Celých sedm kilometrů jsem zastavoval, kdykoliv si tělo řeklo. Nešlo o nohy, šlo o srdce. Musel jsem ho udržet v nízkém rytmu, velkou zátěž by nemuselo bez následků dát. Postupně se tělo rozběhlo, ale stejně jsem udržoval pomalé tempo. Mám za sebou 11km v tempu 2,5km za hodinu, za celý den jsem neměl žádné jídlo, až večer jsem se odvážil sníst snickersku s černým čajem. Uvidím, co to se mnou udělá. Potřeboval bych se zítra dostat do Burney. Trail angel Dennis tam pro mě má připravené desinfekční ubrousky (říkají tomu „bleech“), čeká mě práce. Že tam asi už budu mít svůj nový Leatherman multitool, mi je teď docela jedno. Potřebuju ležet, mít poblíž záchod a pitnou vodu. Zakazuju si myslet na to, že bych to mohl zabalit. Protože bych to zabalil. Hned.

Jdu se léčit. Játra ještě potřebují pomoc.

Až dneska, kdy připravuju článek, jsem zjistil, že z toho dne nemám ani jednu fotku.

Translate »