poušť
Snídaně na ranči byla skvělá. Pět hvězdiček. Vzpomněl jsem si na bufetovou snídani v Timberline Lodge. To se nedalo vůbec srovnat a taky jsem jim to řekl…
Vyrážím opět po deváté a tentokrát toho budu litovat. K cestě toho nemám moc co říct. Na 28km, co jsem dnes ušel, byl jeden vodní zdroj na 13km, pár barelů na 18km a pak až vodní keška na 28km. Hrozně moc se mi k batohu plném jídla nechtělo brát vodu navíc, ale tady to jinak nejde.
Už druhý den jdu pouští. Nepředstavujte si písečné duny, ale rovnou pláň bez kouska stínu, lávové pole (už to tu bylo – v Oregonu), kde se vám na kulatých kamíncích chystají vyskočit kyčelní klouby z kyčlí. Suché keře a suchá tráva. Viděli jste film Kozoroh 1? Hlavní hrdinové – kosmonauti, co jsou přinuceni utíkat ze základny pouští a bojují o život. Tak takhle to tu vypadá.
Normálně bych 28km dal bez větších problémů, ale kombinace horka, poušťních podmínek a lávového pole… K Cache 22 jsem docházel za soumraku a modlil jsem se, aby tam byly nějaké stromy. Byly, opět vařím s čelovkou. Cache 22 je známá. Je to velká cisterna vedle napajedla pro krávy. Široko daleko jediný spolehlivý zdroj vody.
Dneska jsem dostal zabrat. Jdu spát.










Večer chodí okolo hamaky směrem k napajedlu. A bučí. Ráno chodí zpátky na pastvu. A opět bučí… Musím definovat pojem ráno a večer – už, nebo ještě je tma…