Celé dopoledne jsme si povídali s Luisem a Stefanem. Pro mě je důležitější a zajímavější poznat tak zajímavé lidi, jako jsou oni, než chodit po městě. Město neuteče. Tyhle dva ale asi vidím naposled.
I když… Když jsem si řekl, že si trail vezmu s sebou do normálního života, nejspíš jsem si na sebe upletl bič v podobě nepředvídatelných sledů událostí a vztyčených prostředníčků trailu/života. Tak to přesně chci. Miluju tu nejistotu a nepředvídatelnost trailu, která vás drží ve střehu a pohotovosti čelit další legraci a výzvě. Tohle je život. Je to jako pít celý život čaj slazený cukrem a pak si ho osladit medem. Už nechcete cukr…
Každopádně jsme se před polednem rozloučili, Luis jel do školy na přednášky. Opravdu jel. Odněkud vytáhl kolečkové brusle a jel. Musíte pochopit – tady je všechno z kopce nebo do kopce. Z kopce jedete k moři, do kopce doprostřed poloostrova. A pak zase z kopce k druhé straně, k moři. Na kolečkových bruslích máte velkou šanci, že skončíte v moři. Stefan se ještě šel na chvilku projít ale protože i já půjdu do města, loučíme se. Je fajn, a bude mi chybět. Jestli čtete blog pravidelně, víte, že tohle říkám často. Jsem šťastný, že jsem potkal tolik skvělých lidí. Statisticky víc, než je obvyklé. Aspoň vím, kde je mám hledat, kdyby bylo třeba…
Já vyrážím taky a jdu nazdařbůh, do kopce, z kopce, jak se mi zachce. Asi po hodině vidím z dálky jeden z mostů a zamířím k němu. K jednomu ze dvou mostů, které překlenují záliv. Po jednom jsem přijel, spojuje San Francisko s Oaklandem a jmenuje se Bay Bridge. K tomu jdu. Na google maps jsem název nenašel, pomohl mi chatgpt. To jen abyste věděli kdo mi pomáhá s informacemi při psaní. Přísahám, že píšu sám😂. Ať se propadnu do Západního Německa. Čtenáři anglické mutace blogu – nesnažte se to pochopit.
Druhý most je Golden Gate. Poloostrov je ve směru severo-jižním. Kdybyste na poloostrov nakreslili ciferník hodin, Golden Gate by byl na dvanáctce, Bay Bridge na dvojce.

V cestě dolů z kopce jdu okolo Starbucks.
To ještě nevíte, ale dal jsem si challenge – každý den pobytu tady zajít na kafe do Starbucks. Dělám to všude v cizině, ale zpravidla jen jednou. Dělá mi dobře to, že až jednou budu s někým mluvit o Frisku, můžu zmínit „jó, tam jsem chodíval do Starbucks na kafe…“ Zní to líp, než „byl jsem tam na kafi…“. Hodně ujetý, co? V Liverpoolu jsem byl ze stejného důvodu dvakrát v Cavern Clubu na pivu. Tam začínali Beatles, je to pro mě posvátné místo. Vzkaz pro Billa – nemusím vidět Wales, ale budu mít hroznou radost, když si dám třetí pivo v Cavern Clubu…
Takže Starbucks. Je tu i prakticlý důvod. Kód k jejich záchodu znám zpaměti…Popíjím americano s mlíkem a, doufám, že během těch sedmi dnů je naučím moje jméno. Jsou z mého „Rostia“ nešťastní a zpravidla končím komcerzaci s obsluhou slovy „whatever, I get my coffee somehow“.

Popíjím výbormý kafe a za výlohou prochází Stefan s batohem. Než stihnu vyběhnout, je pryč. Píšu mu to do chatu na instagram a, po hodině dostávám odpověď „Oh shit…“. Ale sakra traile, co to je….
Pak už jdu dál z kopce až k mostu-k nábřeží. Po něm pak doleva stále dál okolo mol a obchůdků až k Fort Mason, tam už je na dohled Goden Gate. Byl by, kdyby nebyl schovaný v mraku. Ten mrak tu visí permanentně, dostal i jméno. Karl the Fog. Díky, chatgpt 4-o.

Mimochodem, cesta od Bay Bridge k Fort Mason mi i se zacházkami na různá mola trvala pět hodin.
Z Fort Mason uhýbám zpátky směrem k hostelu. Bolí mě nohy😁. Stavuju se v Trader Joe ‚s pro řecké jogurty a pár dalších potravin a jdu na hostel. Pokud byste zavítali do Friska, Trader Joe’s má nejlepší ceny. Většina potravin má jeho brand, v tom to možná bude. Nenechá si diktovat ceny dodavateli… Marketing FMCG (Fast-Moving Consumer Goods) je hodně specifický…
Když jsme u toho marketingu, většina suvenýrů na molech a obchůdcích okolo jsou samozřejmě z Číny. Made in China se nekrčí skromně někde dole na etiketě, ale samolepka s nápisem dominuje zadní straně obalu. Mám pocit, že je to obdoba našeho „kouření škodí zdraví“. Včetně záměru odradit kupce od koupě…
Mám chuť zajít si do kina. Nevím proč, polovině dialogů nebudu rozumět. Večer si, rezervuju lístek na sobotu dopoledne na Copolův film Megalopolis.
Předtím mě ale zítra čeká jimý nevšední zážitek. Na poštu do slumu dorazily oba zbývající balíčky…








